Tento týden náš web opět ožívá – s blížícím se datem vydání prvního singlu „Now“ a celého alba „Paramore“ začíná nabírat obrátky i propagace. Zejména se objevují fotografie, které kapela stihla pořídit při cestování po Evropě či rozhovory s médii. Jedním takovým je i interview s Hayley Williams a Taylorem Yorkem pro magazín Rolling Stone. Co se týče obsahu, redaktor Patrick Doyle je zaměřen opět na minulost (a dá se říci, že v mnohých situacích bolestivou). Znovu je tak probírán odchod Joshe a Zaca Farro a možný rozpad kapely. Dále pak členové komentují nadcházející turné  či podobu písní na desce.

Rozhovor je zde prozatím v originále, překlad se chystá.
Aktualizace: Překlad je hotov. (parahani & michelle)

Jakým hudebním směrem jste se chtěli ubírat po Brand New Eyes?
Hayley Williams: Celé to období pro nás bylo dost temné. Emocionálně vyčerpávající a jakmile jsme se dostali do situace, kdy jsme měli začít skládat, opravdu jsme si to chtěli užít, tu skutečnost, že jsme v kapele a že se naše sny vyplnily. Víte, měli bychom být šťastní. Myslím, že to bylo nejdůležitější a v podstatě jsme nevěděli, jak se to projeví skrz muziku, ale nějak se to povedlo.

Měli jste v některou chvíli pocit, že se Paramore rozpadnou?
HW: Občas jsem si to myslela. Vždy jsem chtěla být součástí Paramore, ale prostě jsem nevěděla – „Je tohle skutečné? Dělám si legraci sama ze sebe?“ Řekla bych, že to bylo unavující. Všichni jsme byli přátelé, vyrůstali jsme spolu a to bylo největším zklamáním… Bylo to horší než veškeré kariérní kapelové záležitosti. Myslím tím, samozřejmě to bylo hrozné, ale když se mezi Brand New Eyes a tvorbou tohoto alba začalo vše rozpadat, rozhodně tady byly dny, kdy jsem se vzbudila a říkala si, že by bylo jednoduché prostě vydat nějakou zprávu, že je to příliš těžké, měli jsme svou šanci a zabalit to, sehnat si práci servírky nebo dělat něco normálního. Možná by to bylo méně stresující.

A pak tu byly dny, kdy jste se vzbudili s písničkou v hlavě a věděli, že vše má svůj důvod a když jste muzikant a umělec, máte svobodu a že jste za to velmi vděční. Jako v životě každého, jsou tu vzlety a pády a byly tady pochybnosti, ale v koutcích našich myslí bylo něco, co nás nikdy nenechalo se vzdát.

Překvapilo vás, že dva kluci, se kterými jste vyrůstali, založili jste s nimi kapelu, jen tak odešli?
HW: Taylore?

Taylor York: Myslím, že to dávalo smysl. Věděli, že budou odcházet, ale myslím si, že způsob, jakým se to stalo, byl překvapující. Nemyslím si, že takovéto rozdělení nebo ukončení je v jakékoli situaci lehké nebo že by se někdy událo bez potíží, ale nedošlo nám, jak bláznivé a jak dramatické to bude. To bylo překvapující. Ale prostě to bylo tím, čím to bylo. Myslím, že nás to nadlouho ovlivnilo a měli jsme pocit, že se přes to nedostaneme a každý o tom chtěl mluvit. Jak šel čas, byli jsme schopni se od toho jaksi oddělit a nechat to v minulosti a jen si říkat „Víš co, byl to děs.“ Ale myslím, že na nás čeká budoucnost. Pojďme jí naproti místo toho, abychom zůstávali v tomhle středoškolském divadýlku.

HW: Taylor to ani nemohl vyjádřit lépe. Ten fakt, že dva kluci opustili kapelu a pak jsme se my rozhodli nevzdat  to, ale potom o rok později napsat, že podle mě jsme právě napsali naše nejlepší album? Všechno se děje z nějakého důvodu a jakkoliv ohraně to zní, nemůžu si dovolit dívat se na to jinak.

Jak myslíte, že se projeví v nových písních to, čím si kapela prošla?
HW: Vím, jak se to projeví hudebně, protože jsem tam byla a sledovala Taylora, jak přichází se všemi těmi riffy a všechny ty věci, kdy byste ho nikdy nebyli schopni slyšet, jak se plně vyjadřuje, protože čím víc hrál Taylor hlavní kytaru na pódiu, nemohli jste opravdu slyšet jeho osobnost, protože byla na pódiu spousta kytar. Takže pro mě byla opravdu zábava psát s ním tohle album, protože myslím, že před tímto albem jsme naposledy seděli v jedné místnosti o samotě a společně psali píseň, když nám bylo 12 a 13 let. Z ničeho nic jsem viděla toho šíleného vědce, který z něj vycházel a stejně tak se z něj stal opravdu úžasný producent. Dělal všechna naše dema a všechny nahrávky a to bylo skvělé. A to mě tak inspirovalo k psaní tím způsobem, jakým jsem tentokrát psala. Poprvé nejsem naštvaná na každou píseň, neplivu texty. Zpívám texty a to je hezké. Je to dobrý pocit. Jasně, stále tu jsou písně, kde kopu do věcí, víte, věcí, já nevím, bolesti, do věcí srdce a více introspektivních věcí, ale jsem schopna dívat se na to z nového úhlu. Opravdu se necítím jako bych tu stála a křičela na zeď. Bylo tak zdravé to napsat.

Byl pro tebe obrovský úspěch „Airplanes“ [hit roku 2010 B.O.B. featuring Williams] překvapením?
HW: Jo, bylo to totální překvapení. Když jsem tu píseň slyšela, milovala jsem ji. Říkala jsem si „Páni, tohle by mohlo být něco,“ a všichni kluci říkali „Wow, tohle musíš udělat, je to super.“ Fungovalo to. Miluju B.O.B. a vypadalo to, že tenhle druh partnerství bude fungovat perfektně a byla zábava zpívat tu píseň. Nemohlo to být lepší první malé představení celé scéně. Cítila jsem se opravdu milovaná a akceptovaná. Bylo to cool.

Umíš si představit sama sebe, jak děláš v budoucnosti více takových projektů jako sólo umělec?
HW: Um, já nevím. To záleží na tom, co se naskytne. Zvláště po tomto albu, myslím že jsme všichni začali vnímat, jak všestranní jsme jako kapela a možná v oblastech, kterým jsme nebyli ochotni se otevřít. My jsme tak nějak – nás nechali tyto věci zkusit. Záleží na tom, co se naskytne. Jsem rozhodně otevřená čemukoli, co mě inspiruje, takže to záleží na několika věcech. Rozhodně necítím, že by to mohlo způsobit nějakou trhlinu v naší kapele. Myslím, že se všichni vzájemně podporujeme v takových malých dobrodružstvích.

Slyšel jsem o albu, že je mnohem více ovlivněno popem.
TY: Ano, mluvili jsme o tom s partou nedávno, ale bylo vtipné jít do tohoto alba, myslím, uvědomit si odkud pocházíme a proč jsou fanoušci v poslední době s námi propojení – Myslím, že jsme na to byli tak zaměření, tak bych zkusil napsat tyhle Paramore songy, jako bych použil Paramore vzorec a zkusil psát, jako tyhle těžké kytarové riffy… Byl jsem tak soustředěný na psaní tímto stylem a vzal bych ty písně a přinesl je Hayley a ona by reagovala „Eh, to je fajn, ale já to prostě necítím,“ a bylo by to něco náhodného, co bych tak trochu napsal pro sebe, tak jsem jí řekl: ,,Tobě by se to nelíbilo ani za miliardu let,“ a to bylo to, k čemu by se připojila. Nemyslím, že jsme věděli, že píšeme super skvělé písně nebo taneční písně, ale to se tak trochu stalo. Bylo to opravdu strašidelné, ale bylo to opravdu super.

Jak dlouho vám trvalo upravit nový lineup?
HW: Dobře, jedna věc pro nás byla opravdu dobrá, a to že jsme jeli na mini-turné. Jeli jsme do Jižní Ameriky. Udělali jsme nějaké věci v zámoří a několik koncertů na Warped Tour. Tak trochu jsme do toho sami sebe hodili. Nebylo moc času sedět a trucovat nebo být příliš vědečtí. Tři z nás prostě vpadli do svých rolí a nechali to pracovat. Neříkám, že tu nebyly malé trapné komplexy předtím a potom, protože jsme museli uvést do praxe tuto novou verzi toho, čím jsme byli jako kapela. Osobně, pro všechny tři to způsobilo krizi identity. Bylo to jen, „Tak prostě pojďme. Tak se posuňme kupředu.“

Vím, že s vámi byl na turné Josh Freese. Domluvili jste se už na bubeníkovi?
HW: Um….ne.

TY: Po těch všech změnách členů a všem tom drama jsme se chtěli ujistit, že alespoň tři z nás dokážou držet pohromadě. Prozatím se tak trochu snažíme jít den za dnem a snažíme se na to přijít. Máme přátele, kteří s námi budou hrát, ale nemáme pevný lineup pro bubeníka. Můj bratr s námi hraje na kytaru a můj přítel John hraje na kytaru a klávesy, tak si myslím, že snad budou většími stálicemi, ale stále se snažíme vyřešit celou tu věc kolem bubeníka.

Kdy myslíte, že byste mohli mít kompletní turné?
HW: Upřímně, stále se to snažíme vyřešit. Naše album vychází v dubnu. Předpokládala bych, že s turné začneme začátkem jara.

Myslíte, že konečně sestavíte lineup, který tu nějakou dobu bude?
HW: No, John a Justin už s námi několik let hrají. Chci říct, nevidíte je na fotkách a tak, kdo ví, jestli to bude něco, co do budoucna uděláme, ale naši fanoušci je znají, jsou součástí rodiny na turné. Zvlášť pro Taylora – je s ním na pódiu jeho bratr. Takže oni jsou pro nás rozhodně stálou věcí. Co se týče bubeníka, nemyslím si, že jsme našli perfektní shodu, ale pokud se to stane, bude to něco, co budeme muset vyřešit. Pro nás je turné už teď něco jako životní styl – každý kdo je s námi na turné, naše skupina, většina z nich s námi byla a je roky. Jsme rádi, že to tak cítíme. Líbí se nám, že naši fanoušci znají Rileyho, našeho kytarového technika. Líbí se nám to, protože máme rádi, když rozumí tomu, jak moc si jich vážíme a jak moc si jich ceníme. Takže nevíme, co s bubeníkem, ale všechno v Paramore táboře, tak jak jde turné, je celkem stálé.

Máte teď nějaký vztah s Joshem a Zacem? Mluvíte s nimi?
[Ticho]

TY: Čas je krásná věc, tak ho necháme dělat svou práci.