Paramore na obálce The Guardian

26. 1. 2013 | Autor: | Bez komentářů |

V časopisu The Guardian se na obálce s titulkem „Jak láska rozdělila Paramore“ objevila zbrusu nová fotografie Paramore, kterou má na svědomí fotograf Chris McAndrew. Článek pak mapuje celou kariéru Paramore a dotýká se i tématu odchodu Joshe a Zaca z kapely. Článek si můžete v originálním znění přečíst zde, překlad se připravuje. je hotov + článek doplněn o scany.

 

 

Překlad: michelle (paramorefans.cz)

V roce 2010 měli Paramore všechno. Dostali se z dospívajících emo-pop-punkerů ke stadiony plnící rockové kapele, jejichž třetí album Brand New Eyes vystřelilo rovnou na 2. místo Billboard Charts. Hráli na Reading & Leeds festivalech, obložení Blink 182 a Weezer. Měli armádu oddaných fanoušků, kteří viseli na každém jejich blogovém příspěvku, kterých byla spousta. Ale všechno nebylo v pořádku. Traumatický rozpad se blížil a za ním byla mnohem větší síla.

Krátká rekapitulace. Paramore se dali dohromady ještě jako teenageři ve Franklinu, blízko Nashvillu, v roce 2005. Rychle za sebou vydali dvě desky, v době jejich osmnáctin se přesouvali z punkových garáží na větší rockové koncerty. Chytili se hřebenu emo vlny, ale jejich hudební sluch je vyhoupl nad jejich černou tužkou zdobené současníky a přítomnost frontwoman Hayley Williams je předurčovala k větším věcem.

Kapelu tvořili zkoušející křesťané – což není tak běžné v rock´n ´rollovém společenství – ale zdráhali se sami sebe takto definovat. „Jsme křesťané, ale nejsme křesťanská kapela,“ řekl kytarista Josh Farro. Hayley se chopila Livejournalu, kde si lámala hlavu s jejich hitem Misery Business, „Bůh to tak chtěl“, ačkoliv odmítala přesvědčování. „Nemusíte věřit v to, v co věřím já a nikdo z Paramore nebude chodit kolem a nutit naši víru lidem do životů,“ napsala.

Jakmile vyšlo jejich druhé album Riot!, napětí uvnitř kapely začalo narůstat. Kapela byla postavena okolo jádra Hayley a Josh. V dávných dobách byli pár a jako u většiny teenagerovských vztahů to nevydrželo. V únoru roku 2008 bylo evropské turné náhle zrušeno. „Je tu spousta vnitřních záležitostí, které se už nějakou dobu v kapele dějí,“ napsala v té době Hayley v příspěvku pro fanoušky. „Možná jednou řekneme celý příběh, ale zatím věřte, že nás pět bude pracovat velmi tvrdě, abychom to napravili.“

Vypadalo to, jako by každý v Paramore dělal nějaký průzkum duše. Dva týdny před přestávkou vyjádřil Josh určitou nespokojenost s tím, jak byli zobrazováni v médiích. „Jsme kapela. Není to jen Hayley; není to její kapela. Jen proto, že je hlavní zpěvačka, neznamená, že je jediná, kdo se na všem podílí,“ řekl. Jejich fanoušci je samozřejmě prosili, aby neříkali jen den, nějakou dobu, ale aby drželi pohromadě. Rychle nahráli v roce 2009 album Brand New Eyes, svalnaté, úhledné rockové album, které jim upevnilo jejich pozici v hlavním proudu. Komerčně se stali větší než kdy jindy. Ale nebylo to udržitelné. Hayley svým vlastním přístupem k věci nacpala narážkami na pokažený vztah texty Brand New Eyes, ale kapela, která chtěla pokračovat v práci, držela hlavy sklopené a narazila.

Následující rok, na konci léta, Josh a jeho bratr Zac oznámili ostatním, že odcházejí. Hayley a zbývající členové, Taylor York a Jeremy Davis, vydali prohlášení: „Chceme, aby Josh a Zac dělali něco, co je učiní šťastnými a ikdyž to neznamená být tu s námi, podporujeme je v tom, aby našli štěstí jinde.“

Předpokládalo se, že je to konec. Nebyl. Znenadání zveřejnil na své stránce Josh prohlášení o 1 500 slovech, ve kterém zkritizoval všechno od způsobu, kterým byla kapela dána dohromady k textům Brand New Eyes, které považuje za bezbožné. „Například ‚The truth never set me free‘ (Pravda mě nikdy neosvobodila), což je v rozporu s tím, co říká Bible v John 8:32 (‚a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí‘).“ Řekl, že je „modlitba a rada“ přivedla k jejich rozhodnutí odejít. Příspěvek zakončil „Všechna sláva k Bohu.“ Hayley, Taylor a Jeremy žasli.

„Bylo to…nechutné, vážně, řekla Hayley s pohledem plným zděšení. Už jsou to dva roky, kapela je v Londýně, aby představila své čtvrté album, jejich první od doby, co jsou tří-členná kapela. Jmenuje se Paramore a vychází v dubnu.

„Bylo opravdu těžké se kousat do jazyků,“ říká Taylor, který zuřivě kreslí želvu s laserovýma očima a vyhýbá se jakémukoli očnímu kontaktu. „Strávili jsme s nimi tak dlouhou dobu, opravdu jsme je měli rádi, byl to takový divný pocit…já nevím. Byl to pocit, jako bychom je v té době ani neznali. Měli jsme v sobě spoustu negativních emocí.“

Jeremy připouští, že byli všichni v pokušení jim to oplatit, ale navzájem si kryli záda: Všichni jsme se střídali v naštvanosti a v tom být tou osobou, která se to snaží kontrolovat. Jako třeba – neříkej nic…“

Když byli dotazováni, zda byli celou dobu optimističtí ohledně pokračování jako tří-členná kapela, nastane dlouhá pauza. Taylor si čmárá.

„Hmmmmmmm,“ říká Hayley. „Ne vždycky.“ Ticho.

Taylor vzhlédne: „Upřímně, bylo to opravdu děsivé. Bylo to zdrcující. Byl tu všechen ten spád a my konečně našli systém, bohužel nefunkční. A všechno bylo pryč. Byla to ta nejlepší věc, která se mohla stát, ale v tu dobu jsme to tak nevnímali.“

Ten odchod je zřejmě stále ještě citlivé téma. Mluví o „životě ve lži“, která podporuje Brand New Eyes, až Hayley řekne: ,,všechno se prostě zhroutilo a napětí bylo pryč. Nemluvili s bratry od toho urážlivého příspěvku. Hayley neví, zda je možné, že spolu ještě někdy promluví. „Právě teď jsem tak vděčná za všechno, co se stalo, jak bych mohla být naštvaná?“ Vykresluje teorii: „Představte si, že s někým chodíte. Dostanete kopačky. Odkopne vás. Pak ale potkáte muže svých snů. Stále budete naštvaní?“ Pokrčí rameny: „Jsme teď šťastní a na tom záleží.“

Všechno to štěstí se projevuje na jejich novém albu, obrovské popové bestii plné tleskání a evangelistických sborů a varhanů, což je trošku víc v polovině 90. let No Doubt. Producentem je bývalý basista Beck a Nine Inch Nails Justin Meldal-Johnsen známý jako JMJ, naposledy jste ho mohli slyšet stisknutím tlačítek u M83 – Hurry Up, We´re dreaming. Šli za ním s pocitem, že by byl „příliš cool pro naši kapelu“, ale padli si do oka. Zatímco v některých ohledech je album odchod, není to kompletní zvrat, je to přidání povzbudivých zvonků a píšťalek a smysl pro hmatatelné ambice. Jedna nová píseň,  Ain’t It Fun, zní jako kdyby Alexander O’Neal právě objevil všechnu práci Refused. (Alexander O´Neil je americký zpěvák R&B a Refused je švédská hardcorová skupina).

Možná to má přímější popový směr – určitě můžete na Ain´t It Fun tančit – je to praktický výběr pro umělce. Koneckonců, Paramore mají z velké části teenagerovskou fanouškovskou základnu. Byli v souladu s Fall Out Boy a Panic! At The Disco, ačkoliv měli vždy větší smysl pro melodii. Teď bude fanouškům 20, stejně jako kapela (Jeremy se oženil; tráví většinu odpoledne ukazováním obrázků svého nového psa). Věci se mění.

„Emoooo!“ křičí Hayley. „Dala jsem takový obrázek na svůj Twitter: ‚Nikdo už emo víckrát neřekl.‘ Zase to přinesu!“ vtipkuje.

Jeremy uznává, že zvažovali toto: „Po tom, co jsme začali psát divné věci jako Ain´t It Fun, znervózněli jsme. Ale bylo to pohodlné. Vyrostli jsme a už se nám nelíbí ta hudba, která se nám líbila, tak proč by se [našim fanouškům] měla líbit? Tenhle nápad nás posouval.“

V minulosti, se „vším tím dramatem okolo kapely“, by nebyli schopni tohle album vytvořit. „Bylo těžší mezi pěti lidmi najít kompromis,“ připomíná Taylor. „Je to poprvé, co jsme byli schopni vypustit nápad jako ‚Lidi, bylo by fajn mít evangelický sbor‘ a nebylo to zavržené.“

„Jak jsem dospívala, naučila jsem se, že mě opravdu nezajímá, jestli je to co mám ráda to nejvíc cool,“ říká Hayley. „Co posloucháš? ‚Uh, the Smiths?‘ Ne. Prostě jim řekni, ře posloucháš staré písně od Shanii Twain.“

 

  Přidej komentář

Pokud chcete mít vedle komentáře vlastní ikonku - avatar, nahrajte ji na Gravatar.com