Paramore pro Kerrang Radio

5. 2. 2013 | Autor: | Bez komentářů |

Konec ledna kapela, jak je známo, strávila v Evropě. Probíhala zde spousta rozhovorů, focení a celkové postupné odhalování nového alba všem médiím. Paramore jsou již opět v Americe a na desku si stále musíme počkat do 9.dubna, ale i tak o ní a celém procesu nahrávání Hayley, Jeremy i Taylor velmi rádi povídají. Výjimkou nebyl ani rozhovor pro anglické Kerrang Radio, pro které zprostředkoval interview jejich moderátor Matt Stocks v Londýně. Do éteru jej pak vypustil 29. ledna v rámci své večerní show, kde nechyběla i spousta písní z předchozích alb a nová skladba „Now“.

O úterní show jsme vás informovali na naší FB stránce a nyní vám přinášíme i překlad důležitých částí ze záznamu. Dozvíte se něco málo o novém singlu, podobě „Paramore“ a Hayley se rozpovídala o období tvorby:

Paramore pro Kerrang Radio
Moderátor: Matt Stocks
překlad: parahani

Minulý týden jsem cestoval do Londýna, abych si promluvil s Hayley, Taylorem a Jeremym.
(…)
Vítám vás v mrazivě ledovém Londýně. Jaké to tady je v porovnání s Tennessee? Byli jste tu přes zimu?
Hayley: Byli jsme tu, hlavně v Londýně. Ale většinou spíš prší, než sněží.

(baví se o tom, jak chtějí postavit sněhuláka…)

Naposledy jste byli koncertovat ve Velké Británii minulé léto, na festivalech Reading and Leeds, což je pro fanoušky vždycky úžasné. Musely to být pro vás významné a skvělé koncerty, bylo tam výborné obsazení, sdíleli jste pódium s kapelou The Cure… Jaké to pro vás bylo být zpátky a jaká byla show?
Taylor
: Bylo to úžasné, naprosto skvělé. Po tak dlouhé době, chybělo nám hraní a fanoušci.. Bylo to vážně neskutečné. A hrát před The Cure.. . jak se nám to jako povedlo? Kdo jsme?

Měli jste šanci si s Robertem (frontman kapely) a kluky pokecat, potkali jste je?
Hayley: Jo, potkali… (na Jeremyho – Ty jsi potkal Roberta Smitha?)
Jeremy: Jen krátce… ale vy dva jste byli tak nadšení…
Hayley: No my s Taylorem…měli jsme takový dvacetiminutový vztah s Robertem Smithem. Milujeme ho. A co je na něm úžasné…No jak dlouho hraje muziku? Tak celou věčnost! Byl ve světlech reflektorů i mimo.. Je to prostě legenda. Na mě hlavně udělalo dojem, jak mladě vypadá.. že? Působil tak mladistvě, jako jeden z nás. Mohl by mít klidně 21 let a hrát v punkové kapele… Rozhodně obdivuhodná osoba. Bylo mi ctí se s ním setkat.

To je právě to skvělé na různých hudebních žánrech – punku apod, je to taková komunita, máte samozřejmě seznam hudebníků, kteří vás inspirují a zase některé kapely jste inspirovali vy. A navzájem se všichni podporujete. A můžete spolu pokecat, trávit čas… Je to prostě společnost, kde jsou otevření lidé, kteří prostě milují hudbu a podporují ji.
Hayley: Jo… máme štěstí.

Jelikož jste jako kapela byli ve fázi znovu-objevování, muselo to být celkem děsivé, vzrušující, plné výzev. Znovu-objevování vás samých jako jednotlivců, jako přátel, hudebníků. A pak jít do studia nahrávat vaše nové album, které jste nazvali „Paramore“ , což je očividně náznak toho, že jste trošku jinou, novější kapelou , než na kterou byli lidé zvyklí… Můžete něco říct k tomu procesu nahrávání, času ve studiu? Jaké to bylo pro vás jako jednotlivce a jako skupinu?
Taylor: Jasně… Bylo to nové, úplně jiný proces, nový zážitek. Nikdy jsme si nemysleli, že nám bude trvat tak dlouho vytvořit desku.

Byla tohle nejdelší doba, co jste nahrávali album?
Taylor: Ano… Jasně. Psaní a nahrávání – dohromady tak rok a půl?

Což je na druhou stranu i dobré, protože kapely často nemají možnost mít tolik času na nahrávání. Takže to muselo být celkem osvobozující mít ten čas a zřejmě i možnost experimentovat.
Taylor: Jo, rozhodně. Bylo to osobozující, ale říkali jsme si, jestli na nás lidé za tu dobu nezapomenou, než se vrátíme. Ale bylo to úžasné, myslím, že jsme se vyvinuli hodně jako kapela, určitě jsme museli dospět jako jednotlivci. Konečně jsme měli ten čas na sebe, možná byli trochu víc sobečtí než normálně. Ale vážně jsme to potřebovali, jsme plně odpočatí a připraveni vyrazit.

Asi se na tento rok dost těšíte, co?
Hayley: To teda… Dneska ráno jsem se těšila, až si přečtu veškeré komentáře… Samozřejmě, že mám radši ty pozitivní. Říkala sem si „doufám,že se jim to bude líbit (pozn. v té době vycházel singl Now) nebo nám aspoň do očí budou tvrdit, že se jim líbí“ *smích* … No prostě jsem jen šťastná, že jsme zpátky. V podstatě jsme nikdy nikam neodešli, ale mám ten pocit, jako že jsme zpátky. Jsme připraveni.

Muselo to být velmi uklidňující, konečně něco vydat a získali jste velkou podporu jak od fanoušků, tak i od vašich kamarádů, kapel… I od starších kapel, ke kterým jste třeba vzhlíželi. Tolik zjevné a viditelné podpory, každý vám to přeje. Musí vás to hodně podpořit a inspirovat.
Hayley: To ano… Protože si pamatuji dobu, kdy jsme se cítili tak nějak ve vlastním světě, první roky na Warped tour, první koncerty jako předskokani pro kapely, které jsme obdivovali. Je to šílené, jako bychom teď byli členy nějakého oblíbeného klubu. Je to vážné úžasné, mít kamarády po celém světě, co rozumí tomuto stylu života a hodně nás podporují.

Pamatuji si vás, jak jste hráli se Saves The Day, zrovna jsem s nimi dělal rozhovor a mluvil o počátcích jejich hraní. A vyprávěl, jak jste si blízcí, že jste přátelé a jak jste podporovali je a oni vás… A sledovat vás je prý jako sledovat starší bratry.
Hayley: Upřímně, jsou k nám tak hodní. Kdykoliv je vidíme na festivale a tak, lidé nám říkají, že o nás Saves The Day mluvili a přijdou se podívat na koncert… Chris (Conley, frontman kapely) byl vlastně jedním z prvních, kteří si nás všimli na Warped tour v roce 2006. Pamatuji si, jak jsme byli v autobuse, on se zářivě růžovými vlasy… Vždy nás hodně podporoval. Zase to zmíním, jsme moc rádi, že jsme součástí hudebního světa, kde muzikanti a kapely nejsou příliš pyšné… Podporujeme se navzájem.

Pojďme si něco říct o vašem novém singlu.
Taylor: Řekl bych, že pro nás bylo těžké vybrat písničku, která by vyjádřila, jaká deska je… Protože je taková více rozkouskovaná, než naše předešlá alba. Ale myslím, že jsme prostě chtěli vyrazit se strhující rockovou písní. Je to rozhodně posun, jiná než ostatní věci, ale… Stále jsme rocková kapela a myslím, že ostatní písničky… No je tam pár písniček, které jsou více popové, ale chtěli jsme přijít  s něčím ohlušujícím. Vážně ji máme rádi a myslím…myslím si, že se lidem líbí?
Hayley: Ano, pořád vidím nějaké pozitivní komentáře, je to úžasné… Je dobré mít za první singl píseň, která je takovou zprávou, že je to super a vzrušující, kde se teď ocitáme jako kapela. Kde se nachází naše generace. Je to skvělé a řekla bych, že prožíváme šťastné časy.

Zmínili jste, že album bude více rozkouskované. Znamená to, že to bude větší směsice různorodých zvuků?
Taylor: Jo, je to tak… Nesedli jsme si a nedohodli se, že takovou desku vytvoříme. Takový chaotický mix… Jsme to rozhodně my, ale cítili jsme tu svobodu v prozkoumávání nových stránek nás samých. Což bylo super, protože každý z nás má rád různé hudební žánry a možná z toho něco můžete zachytit na našem novém albu.

Také to bude vaše nejdelší album, že? Kolik je těch písní, sedmnáct?
Hayley: Tři „mezihry“, čtrnáct celých písní, ale ano, celkem sedmnáct písniček. Je to vzrušující.

Klidně to přiznám, nestydím se. Mým nejoblíbenějším songem z minulého alba bylo „The Only Exception“. Dokonce vám přinesl i nominaci na Grammy.
Hayley: Jo, to bylo šílené… Pro tu desku to bylo vlastně takové „rusovlasé nevlastní dítě“.  No a na nové desce, tam není moc songů přímo typu balady, které by byly tak odlišné od ostatních. Ale tak to je, protože celé to album, jak Taylor řekl, je rozkouskované. Je tam mnoho různých žánrů, se kterými si pohráváme, pár zamilovaných písniček…

A co plány ohledně turné? Přijedete opět do Velké Británie? Deska vychází 9. dubna, že?
Hayley: Jo… Nemáme ještě stanovená přesná data, ale některá se začínají objevovat. Myslím, že dnes jsme byli ohlášeni na dalším festivale v Evropě. Upřímně, já si prostě sednu do autobusu nebo letadla a řeknu „dobrá, takže kam teď?“. Ale ano, máme v plánu se vrátit do Británie, chceme být tady, v Americe, prostě všude.

To bude asi další problém, protože vás chce celý svět.
Hayley: Ale to je úžasné!

Měli jste nějaké volno o Vánocích? Byli jste s rodinami?
Hayley:  Jeremy byl vlastně tady.
Jeremy: Jo, byl jsem tady. S rodinou mé manželky (je to Britka). Celou dobu pršelo. Mrzlo a pršelo, ale bylo to fajn.

Pojďme se ještě pobavit o textech a námětech na desce.
Hayley: Ach jo, kéž bych teď měla před sebou všechny texty a mohla to zvládnout lépe. Ale myslím, že od prvního dne psaní to pro mě osobně bylo o zaznamenávání života, psaní o věcech, co jsem sama zažila. Co jsme prožili jako přátelé, někdy jako kapela. Takhle jsem psala pro každé album a toto se neliší. Ten fakt, že jsme byli pár let mimo koncertování a mimo tenhle šílený životní styl, to mi dalo náměty k zamyšlení. Asi by to bylo normální pro většinu lidí v mém věku, ale já jsem se učila poprvé vařit, žít sama… Bez spousty lidí, kteří spí vedle mě na palandách, bez života na kolech. Trvalo mi pár let si uvědomit, že jsem obyčejná lidská bytost, mám i normální život. Bylo to pro mě zajímavé. Tahle cesta, na kterou jsem se vydala, ten posun, tak nějak proměna v ženu… Bylo to docela důležité pro  album.

A co se týče hudby, ta mi pomohla prozkoumat různé části mě samé jako skladatelky. Byla tady spousta žánrů, stylů a rytmů a všechno působilo tak nově. „Now“ je očividně o posunu vpřed, pocitu věřit před tím než uvidíte… Někdy v minulosti jsem psala o pohledu na věc před tím, než věříte… No teď si naprosto odporuji. *smích* Ale chápete, tohle dospívání bylo prostě součástí procesu, „Now“ byla pro nás jako kapelu velmi důležitá píseň. Stále doufat a těšit se na budoucnost, ať tam na nás čeká cokoliv.

 

  Přidej komentář

Pokud chcete mít vedle komentáře vlastní ikonku - avatar, nahrajte ji na Gravatar.com