V posledním článku o kapele na stránkách časopisů jsme vás informovali, že si Paramore odchytil francouzský magazín My Rock a vydal obsáhlé interview, doplněné prosincovými fotkami z Paříže. Rozhovor se nezaobírá „dávnou“ minulostí – místo toho Hayley, Jeremy a Taylor nadšeně mluví o tvorbě nové desky a zejména pocitech při nahrávání. Můžete tak nahlédnout do hlav všech tří členů, jelikož se nezvykle zapojuje každý z přítomných. Překvapení pak na fanoušky čeká na konci, Francouzi měli možnost si poslechnout čtyři nové písně a zhodnotit je, přičemž odkryli i verš ze songu „Last Hope“.

Díky @FranceFrParamore, kteří vše přeložili do angličtiny, si nyní můžete v celém článku přečíst, co na sebe kapela prozradila:

PARAMORE: JISKRY V OČÍCH

autor: Jack Vincennes,  My Rock
překlad z francouzštiny: @FranceFrParamore
překlad: parahani

Už uplynula dlouhá doba, co jsme vás ve Francii viděli naposledy! Jste rádi, že jste opět v Paříži?
Hayley: Ano! Přála bych si mít více času, ale jsem ráda, že jsme s kapelou zpátky, můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili.
Taylor: Paříž je jedním z mých nejoblíbenějších míst na světě, takže můžete počítat s tím, že si to tady příště užiji!
Hayley: Strašně moc chci jít do pekárny. Zabíjela bych za to malé cukrovíčko. Ale co, vlastně máme pokojovou službu, takže si nebudeme stěžovat. *směje se*

Více než o cukrovinkách jste přijeli promluvit si o hudbě…
Taylor: Ano… Pořád je pro mě těžké si uvědomit, že jsme zpět. Byla to tak dlouhá doba… Věděli jsme, že budeme nadále v muzice společně pokračovat, ať se stane, co se stane, ale neměl jsem tušení, že nadejde den, kdy budeme tady před vámi obhajovat album, na které jsme tak pyšní, že tak rychle nalezneme víru. Jsme šťastní, že začínáme znovu na dobrých základech.
Hayley: Rozhodně. Zjevně to pro nás bylo těžké období. Měli jsme obavy, že se všechno zastaví. Je to jako se vším, někdy se probudíte a říkáte si, že všechno bude v pohodě a další dny toho prostě chcete nechat. Měli jsem takový nestabilní moment, kdy jsme nebyli schopni říci, co chceme… Zamysleli jsme se a všichni jsme došli ke stejnému závěru: každý z nás chtěl zůstat v Paramore, nadále dělat tuhle práci. Po všem, co se událo, všichni jsme v hudbě něco ztratili… V té době jsme předělali muziku a viděli konec toho tunelu. A nyní, když je album dokončeno, říkáme si, jak jsme vůbec mohli i na ten jeden moment pochybovat. Tohle je deska, kterou jsme museli vytvořit, o které jsme vždycky snili.

Paramore fanoušci byli velmi chápaví. Je to důležité, nebo na to nehledíte, když si procházíte složitým obdobím?
Jeremy: To ano, je to velmi důležité. Naši fanoušci nás dostali tak daleko, dlužíme jim toho hodně. Někdy je nebezpečné na takovou dobu zmizet. Měli jsme strach, že na nás zapomenou *směje se*. Je to děsivé. Ale byli skvělí, vždy nás podporovali. Snažili jsme být s nimi v kontaktu na Internetu, co to šlo, ale stejně nám trvalo dlouho, než jsme se opravdu vrátili. Máme pocit, že se těší tak jako my, je to úžasné.

Nestává se často, že by kapela z mladší generace zasáhla tolik lidí, rozhodně to vysvětluje tu oddanost publika…
Hayley: Wow, velmi nás těší slyšet něco takového, díky… Myslím si, že od začátku žijeme trochu ve snu. Vždycky jsme chtěli být významnou kapelou alespoň pro jednoho člověka, formace, která má vliv na lidi. Když Josh a Zac opustili kapelu, museli jsme se zastavit, udělat krok zpátky a to nám ublížilo. Jeli jsme naplno, všechno šlapalo, publikum milovalo naši muziku a koncerty a přes noc jsme najednou začali pochybovat o naší budoucnosti.Bylo velmi těžké to unést, protože jsme věděli, že jsme zasáhli mnoho lidí, že máme skutečné fanoušky. Byli součástí našich životů a my jejich. Všichni jsme moc rádi, že se vracíme s albem plným písniček, s dlouhou deskou, abychom jim poděkovali za jejich trpělivost a možná je zase trochu zasáhli. Doufám, že toto album ukáže lidem, že jsme toho měli hodně na rozdávání, ale ještě jsme si to neuvědomovali.

Co jste si jako umělci z tohoto těžkého období odnesli?
Hayley: Nevím co kluci, ale mě velmi inspiroval ten strach, že vše ztratím. Myslím, že bych byla mimo nebýt Jeremyho a Taylora po mém boku a nebýt muziky. A díky podpoře fanoušků jsme se snažili vydat ze sebe to nejlepší, přes všechny ty drby a nepříjemné věci, co jsme četli na Internetu. Věřte mi, přežili jsme toho spoustu… A vždy tady pro nás byli. Nejenom s tričkem Paramore, co nosili ve škole, ale bránili nás tělem i duší. Tohle všechno nás motivovalo k tomu vytvořit dobré album.
Jeremy: Jo, je to dobrý pocit mít tuhle desku za sebou *směje se*. Upřímně, když jsme začali nahrávat, vážně jsme nevěděli, kam nás to všechno zavede, co bude tím konečným výsledkem. I přes to jsme drželi při sobě, nikdy jsme si nebyli tak blízcí a jednotní. Nakonec nám tahle pauza dala to nejlepší. Album je skvělé, znovu se cítíme připraveni, svěže a nadšeně.

Kromě svěžího startu máme pocit, že jste nově vymezili kapelu, její totožnost a ambice…
Hayley: Ano, určitě. Byl čas na ty správné otázky. Teď někdy jsem o tom přemýšlela, říkala jsem si, co nás mohlo dostat takto daleko a zpochybňovat nás samé s dobrým úmyslem, jestli ne tyto nešťastné události a přísná měřítka. Nyní si myslím, že bez toho všeho bychom možná byli příliš sebejistí a vedlo by to k zániku kapely. Abychom zůstali naživu, museli jsme začít nanovo. Bylo to jednak nezbytné a taky výmluva, abychom se mohli změnit *směje se*. I tak, když jsme teď tři, fanoušci nevyhnutelně čekají něco odlišného. A je to normální, protože jsme nepostupovali jako dříve. Taylor je teď jediným kytaristou, má svůj vlastní styl, vlastní osobnost, kterou lidé nemuseli nutně na předchozích deskách zachytit. Jeremy se zapojuje při psaní více než kdy dříve. Všechny tyto detaily jsou důležité, protože každý se zcela projevuje.
Jeremy: Ano, i při temnějších a prokomponovanějších písních můžete slyšet každého.
Hayley: Nikdy byste si to neuvědomili, kdybychom nebyli pouze tři.
Jeremy: Taky nám trvalo, než jsme přišli na zvuk, který nyní víme, že nám sedí nejlépe. Prostě jsme objevili nás samé při tvorbě tohoto alba. Doufám, že nás zavede ještě dál.

Jaké jsou mezi vámi vztahy?
Jeremy: O tomhle nepřemýšlíme, prostě jednáme *směje se*.
Taylor: Samozřejmě, že když mluvíte o takovémto startu,  přehodnocujete. Ale některé věci prostě nevysvětlíte, objeví se přirozeně během procesu. V podstatě se pořád měníme, pořád je tady pár věcí, kousky, které ještě nenašly své místo ve skládačce. Je to zábavné, protože se cítíme vážně dobře a i přesto někdy trochu ztraceně *směje se*. Ale cítili jsme opravdovou svobodu při tvorbě téhle desky. Osobně je tohle poprvé, co se cítím jako skutečný umělec. Nechali jsme více místa pro experimentování.

Pro umělce to může být skvělé, zažít někdy trochu nejistoty…
Hayley: Naprosto, občas jsme měli dokonce pocit, že opravdu začínáme nanovo. Jako by se každý z nás připojil ke kapele a teprve nacházel své místo. Takto se vrátit – myslím, že tohle nás při tvorbě desky vedlo kupředu nejvíce.
Taylor: Je nemožné udělat za minulostí jen tak tlustou čáru, zapomenout na kapelu, jakou jsme bývali dříve, ale stejně tak jsme se snažili otočit list a uvědomit si, že to, co se chystáme lidem nabídnout, jsme v sobě měli už od počátku.

Předtím, než jste začali s prací na vaší nové desce, vydali jste EP „The Singles Club“, což bylo velmi dobré shrnutí vaší předchozí tvorby. Způsob, jak tu kapitolu uzavřít jednou pro vždy?
Taylor: To je pravda. Chtěli jsme nejprve vydat těchto pár písní, abychom fanouškům  ukázali, že jsme vždy tady a  motivováni k další práci, ale vypustili jsme velmi rozlišné písničky, protože naše nové album je hodně rozmanité. Byl to rozhodně dobrý způsob, jak se posunout vpřed.

Pak jste začali pracovat ve studiu s Justinem Meldal-Johnsenem, který je znám pro účinkování v Nine Inch Nails nebo Beck. Docela překvapivá volba…
Taylor: Ano, to je pravda. Mluvili jsme s mnoha prestižními producenty, ale setkání s Justinem bylo velmi speciální. Dotkla se nás jeho vnímavost. Tenhle chlápek je ultra-vnímavý a my jsme se s ním cítili na stejné vlně. Chtěli jsme někoho, kdo se bude opravdu podílet na tvorbě téhle desky. Někoho, kdo by si s námi ušpinil ruce. Jednou z prvních věcí, co řekl, bylo: „Práce na tomto albu mě nezajímá, pokud se nebudu plně zapojovat. Chci vytvořit takovou desku, kterou si rád poslechnu. Jinak to nemá smysl.“ Tohle chce slyšet snad každý muzikant. Tohle jsme potřebovali.

 

Hodnocení:
Ikdyž „Paramore“ vychází až za dva měsíce, měli jsme možnost poslechnout si čtyři písně.

– „NOW“: Rychlá a chytlavá, s velmi rockovým refrénem.  Tento singl zanechá stopu velké tvorby s důrazem na kytary. Z této písně pochází „If there’s a future, we want it now,“ což můžeme najít na oficiální facebook stránce Paramore.

– „LAST HOPE“: Tradici pop-rocku si zanechal tento song.  Verše, kde Hayleyin průzračný hlas perfektně splývá s čistým zvukem kytar a kláves, občas se objeví Jeremyho basa a refrén praská plnou silou a dostupností.  „It’s just s spark but it’s enough to keep me going.“ – takto to Hayley rozjíždí v okamžiku naděje.

– „I’M STILL INTO YOU“: Mnohem více popová, tahle píseň obsahuje dvě poutavé kytary, které nedostanete z hlavy. Zvukem rocková s tanečním refrénem.

– „AIN’T IT FUN“: Zanechává stopu velmi popovým zahájením – poslední píseň, kterou jsme měli možnost slyšet, nám připomíná Fun., kolegy a kamarády Paramore ze stejného labelu. Těžší a nabitá ambicemi,  píseň obsahuje gospelový sbor.. tahle nás rozhodně překvapila nejvíce.