Kapela Paramore před časem začala spolupracovat s organizací Creative Allies, která na svých stránkách dovoluje komukoliv nahrávat své kreativní příspěvky a designy pro jejich oblíbené kapely, festivaly či filmy. S touto společností se pak můžete dostat do soutěže o hodnotné ceny a právě váš nápad na plakát či například obal alba se dostane až třeba k danému umělci. Hayley, Jeremy a Taylor skrze Creative Allies pobídli fanoušky, aby zasílali svá díla inspirovaná jednou z částí nového alba. Ve hře je také vysoké peněžní ohodnocení.

CA také vyzpovídalo ve velmi pěkném rozhovoru Hayley a my se tak můžeme dozvědět něco málo ze zákulisí grafické tvorby alb Paramore nebo jaké vlastní či cizí designové kousky se zpěvačce líbí. Kompletní interview je na stránkách, překlad pokračuje v celém článku.

Který obal z vašich alb máš nejradši a kdo ho navrhoval?
Můj oblíbený přebal bude ten pro Riot!. Má to hodně společného s tou dobou a energií v ten daný okamžik našeho života. Všechno bylo jasné a zářivé a byli jsme opravdu mladí, všechny ty fotky a výtvarné zpracování bylo bláznivé. Na tom obalu jsme pracovali s chlápkem jménem Mark Obriski z Atlantic Records . Ale upřímně to, co jsme udělali s eponymní deskou – že jsme dali sami sebe na obálku – měli jsme pocit nebojácnosti a kdykoliv tu obálku vidím, jsem tak neskutečně hrdá, tak, jak jsem ještě na nic jiného nebyla.

Co se týče předchozích alb, jak jste spolupracovali s umělci/designéry? Příspivali jste svými nápady nebo jste se drželi zpátky? Přepracovávalo se něco?
Do toho, jak se naše kapela prezentuje a jak je vnímána, jsme začali mluvit až při Riot!. Ve skutečnosti jsme „Riot!“ napsali sami na stěnu při promo focení a vzali jsme ten font, styl a to se stalo inspirací pro obal našeho alba. Byla to zábava a naučili jsme se, že vlastně máme kompletní kontrolu nad tím, jakým způsobem působíme na veřejnost.
Celkovou podobou a focení pro brand new eyes měl pod palcem jeden z našich dobrých přátel, fotograf Ryan Russell. Nafotil jednu fotku pro každou píseň na albu a potom jsem s ním spolupracovala já, abychom vše dali dohromady s texty tak, aby to vypadalo podle našich představ.
U „Paramore“ jsme se nemohli rozhodnout, co chceme. Bylo to docela stresující, protože jsme měli pocit, že nás to musí perfektně reprezentovat. Promo focení dělala Pamela Littky a těsně předtím, než jsme skončili, jsme nafotili pár fotek před černým pozadím. Posprejovala jsem sebe i kluky barvou na vlasy a Pamela nás vyfotila v takovém vážnějším, ale více uvolněnějším stylu, než předtím. A co se nestalo? Právě tyhle fotky byly to, co jsme hledali. Přísáhám, že jsem to věděla hned, jak jsem viděla tu, co je nakonec na obale alba. Umělec Doug Cunningham z Morning Breath si s námi promluvil a na základě našich poznámek obálku dotvořil.

Jak důležité je pro vás, aby umění, které doprovází vaši muziku, reprezentovalo váš zvuk a texty? Snažíte se, aby byly v souladu nebo vás více zajímá esteticky dobře vypadající obal?
Pro nás je důležité, aby to, co lidé vidí, svým způsobem navazovalo na to, co dostanou. Jasně, rádi čas od času lidi překvapíme, ale chceme, aby lidé desku poslouchali, koukli se přitom na obal alba a řekli si…“jooo.“

Paramore soutěž ve spolupráci s Creative Allies je zajímavým projektem, jelikož je deska eponymní a neposkytuje tak žádné grafické nápovědy. Je tu nějaké téma nebo příběh, který byste rádi viděli ztvárněný?
Podle mě jsme nemohli zvolit pro tento projekt lepší album. Radši bych viděla, jak nás lidé ztvární než aby předělávali grafiku Riot! nebo to, co už jsme použili. Je super mít dveře dokořán otevřené pro interpretaci.

Cílem soutěže je „navrhnout upomínkový plakát inspirovaný jednou ze čtyř částí eponymního alba Paramore.“ Pokud bys měla popsat každou ze čtyř stran pár slovy, jaká by to byla?
První strana je jako probuzení po nějaké apokalypse. Druhá představuje vzdorovitý realististický pohled: hodný, zlý a ošklivý! Třetí strana je trochu uvolněnější. Absolutní svoboda. Fáze líbánek! Poslední strana je podle mě více vyspělá. Víte, když si projdete tím nejtěžším rokem vašeho života a pak se ohlédnete a řeknete si „To jsem tak tak vydržela“? Tak se cítím, když poslouchám těch pár posledních písniček. Pocit jako po super dobrodružném filmu. Jako Ztracenci nebo Rošťáci! Trocha melancholie smíchaná s triumfem.

Proč právě teď eponymní album? Je to specifická kolekce písní, prohlášení o vašem vývoji nebo aktuálním výrazu?
Nikdy jsme nenapsali album, jako tohle. Obsahuje každou naši stránku, osobně i umělecky. V každém songu nás jasně slyším. Snažit se a vymýšlet pro album jiný název se zdálo být neupřímné. Věděli jsme, že chceme, aby album bylo prostě námi. Když jsme ho konečně dokončili, samozřejmě, že jsme ho pojmenovali po nás.

Paramore brzy oslaví 10.narozeniny – co pro vás tento milník znamená?
Doufáme, že to znamená, že jsme na správné cestě. Zůstat nad vodou v tomhle byznyse je pro jakoukoliv kapelu šílené. A my máme pocit, že se nám to nejenom povedlo, ale udělali jsme to vlastním způsobem, s muzikou, jakou jsme my chtěli. A hlavně, deset let s fanoušky, kteří s námi jsou od začátku, je bláznivé. Jsou tolik Paramore, jako my.

Kterou Paramore věc, co jste kdy prodávali, máš nejradši a proč?
Jéje, to je vážně těžké, ale myslím, že jich pár mám. Jednou z nich je triko, na jehož design jsem přišla já sama! Je na něm jednoduše čtyřikrát natisknuto „MORE“ v různých odstínech modré a černé. Není tam žádná zmínka o Paramore nebo něco takového, ale přísahám, že se to triko v roce 2006 nebo 2007 prodávalo jak šílené. Chci, aby jsme ho znovu natiskli a jedno si nechám. Kromě toho je tu jeden nový design, který vezeme na turné a je inspirovaný knížkou Weetzie Bat, kterou jsem četla, když jsem psala texty k několika písním. Na přední straně je text z „(One Of Those) Crazy Girls“ a ten design je vážně skvělý a legrační.

Máš nějaký oblíbený design trika nebo plakátu jiné kapely?
Jsem velký fanda věcí od Radiohead. Mají velmi promyšlený design a ikdyž jsou velmi sofistikovaná kapela, jejich merch by mohl nosit fanoušek jakéhokoliv žánru muziky. Mají temné a zvrácené designy, jednoduché designy, typografické, neskutečné umělecké počiny… všechno. Mám ráda, když kapely používají různé styly a nezaškalkatulkují se. Podle mě tohle dělají velmi dobře Radiohead bez toho, aby vytvářeli nějaký kompromis.