Kapela při letošní evropské návštěve strávila hodně času v Německu, u sousedů odehráli celkem pět koncertů (Mnichov, Berlín, Brémy, Dusseldorf, Neu Isenburg). Nebyla to ale první německá zastávka Paramore v tomto roce, představili se zde již v červnu na festivalech Rock Am Ring a Rock Im Park. Právě stránka pojmenovaná po prvním zmíněném dostala v září možnost zeptat se Hayley a Taylora na pár informací. Ještě předtím, než se v Dusseldorfu zaplnila Mitsubishi Electric Halle, vyzpovídal dvojku reportér rockamring-blog.de a interview se týkalo zejména tvorby nové desky. Můžete se také dozvědět, jaké to bylo spolupracovat s bubeníkem Ilanem Rubinem, co říkali zařazení na soundtrack k filmu Twilight nebo která píseň je aktuálně u kapely tou nejoblíbenější. Překlad v celém článku.

Jak se máte, co léto?
Hayley: Moc jsme si léto neužili, protože jsme přešli z festivalů v Evropě, kde bylo pěkně, což bylo super, do Ameriky, kde byla zima. Ale i tak to bylo fajn a teď jsme zpátky tady.

Jaké to je slyšet vaši hudbu ve filmu (reportér zmiňuje Twilight)?
Taylor: Je to neuvěřitelné, pořád tomu nemůžeme uvěřit. To, co teď děláme, jsme si nikdy nepředstavovali, že by se mohlo stát. A když se naše písnička objeví ve filmu, je to úžasné, že se lidem líbí, že je v něčem tak obrovském… Doufáme, že si to budeme moci někdy zopakovat.

Slyšel jsem, že jsi četla Twilight a že se ti to líbilo, Hayley. A film se ti taky líbil?
Hayley: Dočetla jsem knížky a zjistila, že se k tomu natáčí film a pak jsme skončili na soundtracku, což bylo vzrušující. Ale neřekla bych, že mám ráda všechny filmy, je super, že jsme v tom prvním, ten je podle mě nejlepší. A když jsem pak viděla Transformers (pozn. kde mají Paramore taky song), u těch mám ráda každý díl, tak to bylo moc fajn, protože máme písničky, u kterých si můžeme zpívat a skákat, ale máme i takové temnější songy a je super, že sedí do akčních filmů jako třeba Transformers. Jak řekl Taylor, je to neuvěřitelné, protože písnička, co si někde v pokojíku napíšete, se pak objeví někde ve filmu, kde se zabíjejí roboti z vesmíru. Je to zvláštní, ale strašně dobré.

Poté, co odešli Josh a Zac Farro, bylo to pro vás těžké?
Taylor: Rozhodně to byla pro nás dlouhá cesta, něco takového je vždycky těžké. Když odchází přátelé, je to obtížné, ale poučili jsme se, bylo to s námi jako na houpačce… Nová deska pro nás byla strašně důležitá, říká, jak jsme se posunuli dále… Bohužel se to muselo stát, ale díky tomu se nám teď daří lépe, už je to za námi a jsme v pohodě.

S názvem alba „Paramore“ jste chtěli tedy obrátit list?
Hayley: Spíš napsat novou knihu. Chtěli jsme začít znova, možná nás znovu představit fanouškům, kteří nás podporují už nějaký ten čas a samozřejmě nás představit novým lidem, kteří o nás ještě neslyšeli. Mám z té desky takovou radost, že by mi nevadilo, kdyby to byla první deska, kterou si lidi pustí. Neříkám, že předchozí hudbu nemáme rádi, jen jsem si nikdy nepředstavovala, že budu tak moc milovat naši tvorbu, nikdy jsem se tak necítila a jsem na tohle album strašně hrdá.

Myslíte si, že jste s novým albem „vyrostli“?
Hayley: Asi jo…já nevím, jak taková „vyspělá“ muzika má znít, protože lidé to občas o hudbě říkají, ale nevím, jestli to něco znamená. Je vážně těžké označit moment ve vašem životě, kdy jste zcela dospěli, protože my se učíme každým dnem a každým rokem, písničky mohou znít jako by je napsal někdo jiný, protože se pořád měníte. Učíte se, zažíváte nové věci. Co vím je, že tahle deska má v sobě tři roky zkušeností a růstu a porozumění tolika záležitostem. Nemůžu říct, že je to „vyspělé“ album, ale rozhodně jsou to Paramore, kteří tu ještě nebyli, ale vždycky takoví chtěli být.

U nového alba jste tu změnu chtěli a nebo přišla spontánně?
Taylor: Myslím, že to bylo obojí. Asi každý umělec chce přijít vždy s lepší a lepší deskou, chcete se postavit problémům čelem a postoupit kupředu, myslím, že by tak alespoň každý měl přemýšlet.  Ale myslím, že jsme se i museli změnit. Na začátku tvorby jsme se snažili psát písničky podobné našim starým a prostě to nefungovalo. Takže ta změna musela proběhnout, museli jsme se na to podívat z jiného úhlu, psát jiným způsobem a být otevřenější inspiraci. Takže to bylo obojí, občas jsme nad tím měli kontrolu, občas ne.

Jaký song z nového alba je vaším nejoblíbenějším?
Hayley: U mě se to mění každý den… Setlist, který teď vezeme na turné, je pro nás stále dost nový a hrajeme hodně písniček z nové desky, které jsme nikdy nehráli a díky tomu jsem se znova zamilovala do některých songů. Jako třeba Daydreaming, tu mám moc ráda, je sice plná kytar, ale stejně nevím, jestli by se hodila na naše předchozí alba a při psaní jsem si uvědomila, že jsme jako kapela vážně vyrostli. Daydreaming mám živě moc ráda a stala se jednou z mých nejoblíbenějších.
Taylor: Pro mě je to momentálně Last Hope, taky tu písničku teď nově máme v setlistu. Mé propojení s muzikou je skrze emocionální stránku, moc neposlouchám texty, ikdyž ty na novém albu jsou podle mě jedny z nejlepších, co Hayley napsala.

Co u vás vzniká jako první, text nebo muzika?
Hayley: Já bych řekla, že většinou muzika, to mám ráda já, poslechnu si všechny melodie, co Taylor hraje a nechám se tím inspirovat, rytmy a beaty.. Ale na tomhle albu je více písniček, které vznikly jen díky jedné větě z textu a jedné melodii nebo jsme třeba první nahráli vokály a kolem toho Tay napsal muziku. U nové desky to prostě bylo jiné, každá píseň k nám jakoby přišla jiným způsobem, ale obecně radši píšeme první hudbu. To je takový základ.

Ve studiu s vámi hrál na bubny Ilan Rubin z Nine Inch Nails. Jaký to byl pro vás zážitek hrát s někým takovým?
Taylor: S Ilanem to bylo úžasné, je to nejlepší bubeník, co jsem kdy viděl nebo slyšel živě, bylo to vážně super, že jsme měli tu příležitost s ním pracovat. Náš producent Justin Meldal-Johnsen hrál v Nine Inch Nails na baskytaru, takže Ilana zná, a tak nám ho doporučil. Byli jsme strašně nervózní, nikdy jsme nešli do studia bez vlastního bubeníka. A bylo to neuvěřitelné, skvěle jsme si sedli a když jsme ho pozorovali, říkali jsme si, že na tohle nikdy nezapomeneme. Měli jsme štěstí, že s námi spolupracoval. Tak trochu Nine Inch Nails využíváme, už s námi hrál bubeník Josh Freese na turné, snažíme se dokončit kolečko, aby s námi hráli všichni z té kapely. *smích*
Hayley: Dejte nám chvilku, to zvládnem.

S jakým umělcem, živým či mrtvým, byste chtěli hrát?
Hayley: Asi zůstanu u klasik a řeknu třeba Johnny Cash nebo Elvis… Mám takovou hudbu ráda, promítá se i do gospelu nebo rnb. Celá ta éra padesátek a šedesátek se mi líbí, rnb se míchalo s rock n rollem a tak.
Taylor: Rád bych pracoval s někým jako Bach, Mozart, Beethoven, je to úplně jiný svět. Ale jsme jim vděční za tolik hudby, co nikdo předtím takovým způsobem nevytvořil.

Letos jste hráli na festivale Rock am Ring, jaké to bylo?
Hayley: Šílené, Rock am Ring byla jízda. Ani jsem nedohlédla na konec davu. Ale asi nám to svědčí, myslím si, že pod tlakem vždycky předvedeme to nejlepší. Byli jsme nervózní, ale užili jsme si to.

Viděli jste i jiné kapely, nebo jste jen přejížděli mezi pódii?
Hayley: Trochu to tak bylo, já viděla hlavně kapely před Rock Im Park…
Taylor: Já viděl na Rock am Ringu fun., což jsou naši kamarádi, viděl jsem Korn, což bylo super.
Hayley: Známe Heada (Brian Welch, kytarista) z Korn, ale nikdo z nás je myslím nikdy neviděl živě a bylo to úžasné, bláznivé.