V uplynulém roce se Paramore objevili hned na několika obálkách magazínů a zejména Hayley pak rozdala mnoho rozhovorů, které se týkaly nové desky. Lifestylový časopis Origin se ale chytl něčeho jiného, a to obecně života zpěvačky. Redaktorka Maranda Pleasant se tak Hayles zeptala na chaotický život na cestách, její životní zkušenosti, lekce a motivace nebo zvládání emocí. Zajímavý rozhovor si můžete v překladu přečíst v celém článku.

Co tě žene kupředu?
Spojení s lidmi. Při koncertě se objevují momenty, které mě drží, třeba když se s někým střetnu pohledem, on zpívá a já vím, že to chápe. Cítí, to cítím já. To spojení je možná krátké, ale znamená pro mě mnoho. Pak jsou tu další okamžiky, třeba doma s mými sestrami nebo s přítelem…je to nečekané. Nemůžete si naplánovat hluboký vztah k nějaké osobě, prostě se to stane. Pro tyhle okamžiky opravdu žiju.

Co tě dělá zranitelnou?
Když jsem milá. Někdy mě dostane do problémů i to, když jsem veselá nebo příjemná. Hlavně pokud jsou osoby kolem mě mnohem uzavřenější. „Být milý“ se teď podceňuje, ne? Mám pocit, že hodně lidí mé generace se spíše soustředí na to „být cool“ – sarkastický, namyšlený nebo prostě nedotknutelný. Takže vždycky není zrovna fajn být tou bláznivou, veselou holkou na párty… ale to jsem já.

Kdybys mohla něco říci každému na téhle planetě, co by to bylo?
Mějte naději.

Jak zvládáš emocionální bolest?
Obvykle napíšu písničku. Texty mi hodně pomáhají. Když můžu všechny ty pocity vzít a zkusit z nich vytvořit něco smysluplného, přesune to mé soustředění jinam. Můžu pak vidět tu bolest přímo před sebou a ne zápasit s něčím neviditelným uvnitř. A pokud nic z toho nefunguje, brečím.

Jak si udržuješ vlastní hlavu uprostřed chaosu? Máš nějakou denní rutinu?
Když jsme na cestách, náš program neumožňuje mít moc času na odpočinek nebo na samotu. Nejlépe mi je večer… když si všichni v autobuse sedneme a kouknem se na film, večeříme nebo si jen povídáme. Dává mi to tu jistotu, že na konci každého dne si můžu jednoduše sednout s přáteli, smát se a vydechnout. To je asi ta nejnormálnější věc, co při mém neobvyklém životním stylu dělám. Udržujeme se navzájem.

Co bylo tvou největší životní lekcí?
Naučila jsem se, že „je to v pořádku“. Je v pořádku být na sebe hodná. Je v pořádku se mýlit. Je v pořádku naštvat se. Je v pořádku nebýt dokonalá. Je v pořádku být šťastná. Je v pořádku jít dál.

Co pravdivého víš jistě?
Jediná pravda, kterou znám, je ta má.