V magazínu Rolling Stone si můžete přečíst nový rozhovor s Hayley. Zmiňuje se v něm mimo jiné o tom, že Taylor neustále pracuje na nových písních a rozhodně chtějí vydat další album, jen je to otázka času. 🙂

AKTUALIZACE (parahani): Jelikož se rozhovor výjimečně netočí jen kolem Ain’t It Fun a obsahuje velmi pěkné informace o tom, jak se Hayles cítí v roli frontwoman, jaké nabídky už v kariéře odmítla nebo jak probíhá momentálně proces tvorby nového materiálu, rozhodla jsem se interview kompletně přeložit, viz níže.

S kapelou jste už úspěch zažili, ale ne takový, jako nyní. Jsou teď Paramore na vrcholu?
Rozhodně. Na všech úrovních. Pořád jsme se učili, co to znamená být kapelou, ať už na profesionální úrovni nebo ve smyslu mít kapelu složenou z přátel. A ten proces pořád probíhá. Nahráli jsme desku, na kterou jsme strašně pyšní, a její úspěch přečkává jakákoliv naše očekávání, co jsme měli při její tvorbě. Takže to je samozřejmě skvělý pocit, ale osobně si dále myslím, že naše přátelství se stále prohlubuje, je hodně důležité a nezbytné.

Z písničky „Ain’t It Fun“ se stala hymna. Když jste ji psali, napadlo vás, že z ní bude hit?
Poslední album jsme psali tak dlouho, že jsme vůbec nesledovali, co se v hudebním světě děje. Řešili jsme, jak se my v danou chvíli cítíme, co nás inspiruje a co nás žene k tomu, abychom stále byli v kapele, takže je zvláštní, že zrovna tyhle songy slaví největší úspěch. Některé jsou nejpopovější skladby, co jsme kdy napsali… „Ain’t It Fun“ bylo jak slovní průjem, všechno se to valilo a teď si ji každý prozpěvuje, hrají ji v rádiích a je to super. Nevím, jestli se vám to může stát dvakrát za kariéru. My to zažíváme poprvé a já jsem jednoduše vděčná.

Měli jste vůbec čas si to užít?
Ale jo. Letošní rok je až překvapivě klidný, vzhledem k tomu, jak se daří singlu. Na začátku roku jsme jeli jedno turné, pak jsme organizovali plavbu a teď Monumentour. To je tak všechno. Trávili jsme hodně času doma, což bylo fajn. Skutečný život se od toho v autobusu hodně liší. Teď spíš preferuju sezení na lavičce za domem, společné chvíle s rodinou. Z toho už můžu usoudit, jak moc jsem zestárla od doby, co jsme začínali.

Paramore jsou aktuálně všude a váš úspěch se zdá být přirozený. Měli jste někdy problém dělat něco podle sebe?
Poznáme, když něco není v pořádku. Na turné jsme si nablízku a upřímně si přiznáme, když se nám něco nelíbí. Tvořit věci jako video s módní přehlídkou – díky tomu si užíváme každou sekundu, takže z toho není jakýsi prefabrikát. Takové maličkosti jsou důležité. Tak jako v roce 2005, když jsme odepisovali fanouškům na Myspace. Je to pro nás skutečné, takhle posuzuje každý krok, co uděláme.

Odmítla si ty osobně nějakou nabídku, která ti nebyla příjemná?
V počátcích jsem toho odmítala hodně, třeba když za mnou v osmnácti přišli z magazínu FHM. Od té doby toho bylo ještě spousta a možná i nějaké cool možnosti, na které jsme se necítili. Zatímco jsme rostli my, i kapela objevovala nová teritoria. Něco z toho už v nás bylo, ta schopnost posoudit, kudy se ubírat, takový pravý smysl, kým Paramore skutečně jsou, ale do něčeho jsme museli „dorůst“. Už mi nevadí tak jako dřív chodit na různé akce sama a u kluků je to stejné. A pak jsou tu třeba Teen Choice Awards, kde bychom si řekli ‚ale my přece nechceme účinkovat v show pro teens‘, ačkoliv jsme v té době teenageři třeba byli a asi by to tak dávalo i smysl. (směje se)

V minulosti jsi často bojovala za to, aby jsi nebyla středem pozornosti jen ty. Pořád s tím máš problémy?
Záleží u čeho. Občas děláme něco pro televizi, různé rozhovory a tak, a tam strávíme spoustu času mluvením, myslíš si, že jste všechno skvěle probrali, má to hloubku a otázky jsou fajn, ale pak to zeditují a jsem tam jenom já a moje vlasy. To mi vůbec není příjemné.

Bylo tady jedno interview pro Nightline, které se tak trochu týkalo tvých vlasů…
No, tak přesně na něj „tak trochu“ narážím.

Ale na druhou stranu jsi nahrála „Stay The Night“ se Zeddem a byl z toho platinový singl. Takže co dál, Paramore album nebo něco sólového?
Chceme nahrát další album. Taylor píše neustále a Jeremy taky. Já jsem ve fázi, kdy si hodně píšu do deníku, což se většinou děje tak měsíc nebo dva předtím, než se mi vůbec začne líbit to, co tvořím. Stává se to pokaždé. Myslím si, že na nové desce začneme skutečně pracovat, až budeme psát společně, to si řekneme ‚jo, z tohohle máme super pocit‘. Nikdy jsme nedokončili song, co by se nám nelíbil, takže když jsme teď s pár začali, dopadlo to asi jako ‚víte co? takhle ne‘. Takže zatím čekáme na nějaký impuls a pak už to půjde. Ale něco už se tvoří.

Vedeš kapelu už deset let. Je ta práce po té době alespoň o něco lehčí nebo je to naopak?
Pořád mě udivuje, že i po deseti letech se cítím na tom místě nesvá. Je to k smíchu, občas se cítím mimo a všichni se na mě soustředí. Na pódiu je to jednoduše o muzice a tam jsem spokojená. Ale být frontwoman není snadné, vážně jsem na sebe pyšná, že se v tom zlepšuju – dobré vystupování, dobrá hlasová kvalita a promluvy do davu – to mě znervózňuje nejvíce, co mám říkat, aby to znělo cool. Ale zároveň, aby to působilo tak, jako kdysi v malých klubech. Chci se s lidmi spojit a Taylor s Jeremym taky. O to se snažíme na každém koncertě.