Zakládající člen kapely Josh Farro opustil se svým bratrem Zacem Paramore v roce 2010. Jejich odchod byl tenkrát velmi bouřlivý, k čemuž přispěl především Joshův blogový příspěvek, ve kterém označil kapelu jako „manufakturou vyrobený produkt důležité nahrávací společnosti, který čerpal slávu z Hayleyina snu.“ Usmíření bylo v nedohlednu. Jak to ale vypadá s jejich vztahy teď? Josh sklízí úspěchy se svou novou kapelou „Farro“ a v únoru plánuje vydat také první album. V souvislosti s těmito novinkami byl vyzpovídán magazínem NME, kde se vyjádřil nejen k nynejším vztahům s Hayley a Taylorem, ale také k Jeremyho náhlému odchodu z kapely. Kompletní rozhovor naleznete zde, jednotlivé pasáže týkající se Paramore najdete přeložené níže.

Tvůj blogový příspěvek vyzněl, jako kdyby byli Paramore odjakživa plní napětí. Co bylo tou poslední kapkou?

Tenkrát jsem byl extrémně mladý a naivní. Vyrazili jsme na cestu, když mi bylo 15-17, to jsme začali jezdit na turné fakt hodně. Nelituji toho. Bylo to úžasné, ale úplně jsem vyhořel. A ano, bylo tu drama. Byli jsme jako rodina. Jako když vás začnou bratři a sestry k smrti vytáčet a jsem si jistý, že já jsem je také dováděl k šílenství. Pak jsem se dostal do bodu, kdy jsem se přes to dostal – a to drama způsobené námi všemi. Napětí vzplálo. Potřeboval jsem pauzu – a Paramore očividně potřebovali pokračovat, což je pro ně dobře – ale já jsem potřeboval zastavit, tak jsem se rozhodl, že by bylo nejlepší, kdybych se pohnul dál.

Přes Paramore už prošlo šest členů. Máte nějaký klub přeživších?

(Směje se) Ne…Jednou za čas potkám našeho starého kytaristu tady ve městě, i našeho starého basáka Johna Hembreeho – spojil se se mnou (po mém odchodu). Píšeme si a mluvíme spolu celkem pravidelně. Ale nic takového jako klub přeživších. To by bylo vtipné, že?

Zakládající baskytarista Jeremy Davis opustil kapelu v prosinci. Očekával jsi to?

Upřímně, vůbec jsem to nečekal a vím, že je Jeremy skvělý chlap, ale Hayley a Taylor jsou také skvělí lidé. Rozhodně jsem to nečekal. Bylo to překvapující. Je smutné, že to tak musí být, ale má ženu a dceru, takže je to pochopitelné.

Jsi teď s někým z kapely v kontaktu?

Ano. Nestýkáme se každý den, ale rozhodně se vídáme a teď už jsme úplně v pohodě. Narazíme na sebe a povídáme si jako staří přátelé. Je to dobrý pocit, když víte, že máte dobré vztahy s někým, s kým jste se rozešli ve zlém, takže teď už je všechno dobré. Možná budeme jednou zas opravdu dobří přátelé a budeme schopni někam vyrazit, ale právě teď se posouváme – fajn, nejdřív to bylo syrové a nikdo s nikým nechtěl mluvit – a teď mám pocit, že jsme na tom odrazovém můstku, kdy můžeme být v přítomnosti toho druhého. Je to dobré a všichni jsme v pohodě, ale možná je dalším krokem vyrazit ven. Kdo ví? Možná je to v blízké budoucnosti.

Hayley tvůj blog nazvala „nejhorším dnem svého života“. Kdo udělal první krok k usmíření? 

Abych byl upřímný, jednoho dne jsem je potkal a trochu jsme spolu mluvili a já jsem jim řekl, že mám pocit, že bych se měl za všechno omluvit – jak by to udělal každý slušný člověk, který někomu ukřivdil. Nevěděl jsem, jak to přijmou, ale byli velmi vnímaví: „Oh, to je v pořádku. Díky, žes to řekl.“ Bylo to divné, ale osvobozující zároveň. Od tohoto okamžiku to bylo úžasné.

Uměl by sis představit, že by ses vrátil k Paramore – jsou ty dveře otevřené?

Ta myšlenka mě napadla už dřív, ale nemyslím si. Bylo by zajímavé, kdybych byl někdy požádán, abych se znovu připojil ke kapele, ale nemyslím si, že se to někdy stane a já bych se k nim znovu nepřidal, protože se snažím soustředit na svou kariéru a opravdu ve svou hudbu věřím.

Až budete na turné, budete hrát písně Paramore?

Pravděpodobně ne. Nic proti těm písním, ale právě se soustředím na svou hudbu a chci si vybudovat své jméno. Myslím, že tu bylo období a čas, kdy by se ty písně daly hrát, ale to už je pryč. Chci vybudovat fanouškovskou základnu, která bude chtít slyšet mou hudbu a nechat Paramore dělat, co umí nejlíp. Nechme ty písně jim.