Navykla jsem si mít
zkroucený úškleb zakrytý pod úsměvem,
nikdy by ses o tom nedověděl.
Měla jsem všechno, ale ne to, co jsem chtěla,
protože naděje pro mě byla místem přerostlým a neprozkoumaným.

Našel sis cestu dovnitř ale já ti odolávala jak nic
nemůžeš mi říkat, co mám cítit!
pravda mě nikdy neosvobodila, tak jsem to udělala sama.

Už nemůžeš být tak opatrný,
když vše, co tě čeká, se k tobě nepřiblíží,
musíš se trochu natáhnout.
Trochu víc, víc
víc, víc.

Otevři oči, tak jako já otevřela své
je to jen skutečný svět: život, který nikdy nepoznáš
trháš sebou, abys uvolnil tu bolest,
můžeš to ignorovat
ale ne napořád

vypadáš jako já tehdy, odoláváš mi jak nic
nemůžeš mi říct, abych se srovnala,
bolí jen si vzpomenout,
jaké to bylo být
zraněná

Už nemůžeš být tak opatrný,
když vše, co tě čeká, se k tobě nepřiblíží,
musíš se trochu natáhnout.
Trochu vííííc, vííííc,
víc, víc.

Pravda mě nikdy neosvobodila, (3x)
tak se osvobodím sama.

Už nemůžeš být tak opatrný,
když vše, co tě čeká,
se k tobě nepřiblíží,
musíš se natáhnout.

Už nemůžeš být tak opatrný,
když vše, co tě čeká,
se k tobě nepřiblíží,
musíš se trochu natáhnout.
Trochu víc, víc
víc, víc.