Překlad článku z Alternative Press

27. 11. 2011 | Autor: | 6 x komentář |

Tak jsme se všichni pokochali úžasným photoshootem (by Lindsey Byrnes), který vyšel v novém Alt Pressu a nyní přejděme ke článku, který fotky doprovázel. Velkou část tvoří pohled do zákulisí posledního letošního koncertu Paramore, ale pak dále obsahuje opravdu zajímavé počtení. Kapela prozrazuje, co všechno si nyní užívá, jak k tom vůbec došli a naposled se ohlíží za odchodem Joshe a Zaca – nyní hlavně z pohledu Taylora. Dozvíte se plno informací, zahltí vás emoce 😀

Jen pro vás je tady přeložen 6ti stránkový rozhovor s Hayley, Jeremym a Taylorem, užijte si to. A já děkuji za pomoc Kaliendovi – Se Singles do klidných vod je jeho práce 😉

V HLAVNÍ ROLI: PARAMORE

interview: Annie Zaleski

překlad: parahani + Kaliend

Ačkoliv venku ještě doznívá tropická bouře Lee, v New York City Terminal 5 je nálada více než radostná. Probíhá zde první večer oslav 15.výročí labelu Fueled By Ramen a vyprodaný dav je nasáčkovaný hlava na hlavě na hlavní ploše. Představení kapel the Stereo, The Providence, fun. a the Swellers zrovna probíhají, ale zdá se, že většina davu čeká na hlavní hvězdu tohoto večera, Paramore. Když se zpěvačka Hayley Williams objeví na pódiu na konci vystoupení the Swellers při písni „Feet First“, aby si společně zazpívali a plácli, dav jásá. Vlastně jakákoliv zmínka o Paramore během večera vyvolá uši-rvoucí křik. Někdo v davu dokonce drží nápis „Milujeme Paramore“ lemovaný vánočními světélky.

Že je tady cítit větší nadšení, než obvykle, je jasné: kromě pár koncertů v rámci Warped Tour, pár mezinárodních a vydání singlu „Monster“, se Paramore – Williams, kytarista Taylor York a basák Jeremy Davis, drželi v roce 2011 dost zpátky. Ale zdá se, že je ta doba mimo světla reflektorů osvěžila. Kapela, kterou na pódiu doprovázeli kytarista Justin York (Taylorův starší bratr), bubeník Jason Pierce a kytarista/klávesák Jon Howard, vtrhli na scénu o půl desáté a rozjeli to s „Careful“, hitem z jejich poslední desky Brand New Eyes. Rozhodli se „zbarvit“ podle éry alba Riot!: Davis ve světle žlutých kalhotech, York celý v černém s červenými botami a Williams v červených kalhotách a converskách. Z pódia je jedna velká šmouha plná barev, to když kluci pobíhají po scéně a frontwoman divoce mlátí hlavou a poskakuje jako Gwen Stefani z No Doubt v Tragic Kingdom.

Jak je u Paramore zvykem, jejich set je nabitý energií. „Pojďte všichni tancovat!“ vyzývá Williams před tím, než rozjedou „Here We Go Again“ z jejich první desky All We Know Is Falling, která končí kouskem od kapely At The Drive In „One Armed Scissor“. Hit „crushcrushcrush“ se promění do funky, goth-punk podupávání (v jednu chvíli se York a Davis otočí k davu zády a společně zahýbou boky); příspěvek kapely na soundtracku ke Stmívání „Decode“ je drsnější, s děsivými tóny kláves. Postupem času kapela předvede novou píseň „Renegade“, show dosahuje vrcholu. Jejich 90minutový set zakončují s „Misery Business“, při které šanci zazpívat dostane fanynka Julia. York obíhá pódium s vlajkou státu Tennessee a kolem srší konfety.

Koncert je dobrý způsob, jak ukončit pro Paramore přechodný a nabitý rok – a je to dobré znamení pro nadházející měsíce, kdy kapela začne pracovat na čtvrté desce. Pokud jsou nervózní z toho, co bude, nedali to znát. V pohodě, veselí a skrz naskrz pozitivní, kapela očividně nebyla nikdy více natěšená na tvorbu nové hudby, než nyní.

„Myslím, že teď jsme v situaci jako ‚jo, proč prostě nezkusit něco zcela nového?’“prozradila Williams.“Za pár týdnů či měsíců budeme jistě vědět, kam směřujeme. Ale právě teď nemáme žádné limity. Nemyslím si, že bychom toto mohli říct i před rokem.“

Ještě odpoledne, hned po jejich focení pro AP, se členové Paramore shromáždili v šatně. Je to malý, ale útulný prostor: bílé stěny, červený koberec, černé pohovky, židle a jídelní stolík a skoro prázdná lednička. Jediný záchvěv lesku symbolizuje blýskavý lustr.

Taylor York ve svém triku Tenneeseeských Titánů, džínsech srolovaných po kotníky, černých keckách bez ponožek a baseballové čepici, se usadí na pohovce. Jeremy Davis se svými perfektně nastrojenými vlasy alá Morrissey (anglický zpěvák a textař pozn.př.) a Bart Simpson, si sedne nažidli po Taylorově pravici. V šedém triku, černých kalhotech a botách si během rozhovoru protáhne nohy až na stolík; vypadá vyšší než normálně. Hayley Williams žvýká své sýrové krekry Goldfish, co si s sebou donesla z focení a sedne si na židli na druhé straně pokoje. Žluté kalhoty, proužkovaný svetr, bílé triko s nápisem „Trouble Maker“, červené conversky. Vlasy má obarveny do různých odstínů žluté, oranžovo-červené a hnědé.

Až kapela příští rok začne nahrávat ve studiu, budou to tři roky od vydání Brand New Eyes – a také to bude první album bez bratrů Farroových, Joshe a Zaca, kteří opustili kapelu minulý rok. Stále je příliš brzy na to říct, jak bude jejich nová muzika znít; ani kapela si není jistá, jakým směrem se vydají. Zejména Williams je rozhodnuta rozvinout na tomto albu její psací schopnosti – a ví, že to bude velmi těžké.

„Vím, co chci textově vyjádřit, protože vím, co jsme ještě nikdy nedělali: Nikdy jsme nenapsali desku plnou pozitivní energie. Možná tam jsou nějaké písně o lásce; možná „The Only Exception“ – kdo ji slyší, si myslí, že je to sladká romantická písnička, ale bylo to pro mě těžké ji napsat. Je v tom celé mé srdce a má cesta poznání jaké to je být tak cynická, co se týče vztahů. Říkám si, ‚proč nenapsat opravdu pozitivní písničku, opravdu vtipný song? A proč nevytvořit něco tanečního – ale bez ztráty toho, čím jsme jako kapela?‘ Neznamená to, že bychom chtěli začít hrát nějaké hmm…drumy a takové věci,“ směje se.

„Pro mě je textově nejdůležitější, abych se nekoukala zpátky. Z dřívější zkušenosti – prostě jsem šáhla do minulosti a vytáhla něco, o čem s dalo psát. Ačkoliv některé z mých textů jsou víceméně pozitivní, většina toho je vztek; v celku to nezní pozitivně vůbec. Brand New Eyes bylo pro nás opravdu temné album. Chci mít opravdu zábavný postoj a vytvořit něco odlišného, kde nebudu psát o naší kapele a našich problémech, nebo o krutých klucích a podobně.“

Pro mnoho kapel možná změna tématu znamenala katastrofu. Nicméně Paramore si jsou jistí, že je jejich fanoušci budou následovat při jejich růstu, vývoji a prozkoumávání nových metod. Přesněji – kapela už toto vlastně udělala: v roce 2010 se Hayley spojila s rapperem B.o.B při songu „Airplanes“ a přiskočila na pódium k Taylor Swift, kde si spolu zazpívali hit Paramore „That’s What You Get“. „Máme opravdu skvělé, loajální fanoušky tělem i duší. A to je mimořádné, protože jsme jednou z těch kapel z MTV a rádia – my bychom neměli mít takovéhle fanoušky. Opravdu si toho vážíme.

Davis připomíná účast kapely na předávání cen CMT Music Awards – kde představovali country kapelu Band Perry. Je to příklad jejich schopnosti překonat žánrové linie a být za to akceptováni.“Nikdo nebyl naštvaný!“ říká Jeremy. „To je skvělý. Opravdu máte pocit, že můžete dělat cokoliv, co chcete.“

„O tom musíme popřemýšlet vzhledem k novému albu, protože vím, že chceme zkoušet nové věci.“ dodává Williams. „Pokud tu kdy je čas zariskovat a udělat změnu, myslím, že je to právě nyní. A jestli je tu nějaká kapela, co by to mohla provést, jsme to my, díky našim fanouškům.“

Navzdory jejich zvyšující se popularitě, vztah Paramore a jejich fanoušků se mimořádně utužil. V prvné řadě to má souvislost s věkem; mnoho z nich je vlastně stejně starých jako členové kapely, což spojení velmi ulehčuje. Mimo to, oddanost Paramore fanouškům je upřmná a nefalšovaná. Stále se je snaží oceňovat za jejich loajalitu a to kapela nehodlá měnit. Davis dokonce řekl, že omezili množství rozhovorů, aby mohli trávit více času na setkáních s fanoušky. Očividně pro ně tyto krátké schůzky znamenají mnoho.

„Na setkáních s fanoušky vám tolikrát řeknou, kolik pro ně znamenáte, co pro ně znamená ta a ta písnička. A opravdu, tohle nám vážně pomohlo. Protože vám řeknou ‚Cokoliv uděláte, budu vás podporovat. Díky, že pro nás společně pokračujete – a my tady pro vás budete, ať se stane, co se stane.‘ Díky tomu se cítíte opravdu v pohodě při zkoušení nových věcí, což je pro kapelu ohromné. Nikdo nechce vydat dvakrát to stejné album.“

Nadšení z nahrávání nového materiálu, co vyzařuje z Williams, je až nakažlivé, „Mám pocit, že – a nevím jestli to vy kluci cítíte stejně, ale pro mě je tohle místo, kde teď jsme jako kapela, jako scéna z West Side Story, kde Tony říká ‚Něco přichází, nevím co, ale bude to skvěléééé!‘“ zpívá Hayley a luská prsty zatímco se Davis a York smějí změně jejího tónu hlasu.“Takhle se teď cítím,“pokračuje.“Cítím, jako by z nás teď mělo něco obrovského vystřelit. Vážně cítím tu všechnu energii, co jsme potlačovali a myslím, že to bude opravdu úžasné. Nemůžete na to teď dát ruku do ohně, ale je to tam.“

Když York přiznává, že nikdy neviděl West Side Story, Hayley je zděšena. „Musíš to vidět! Kouknem na to při další filmové noci.Budeš se pak cítit jako krásná dámička.“ Taylor v rozpacích, „Vůbec nevím, co to znamená,“ všichni se smějí.

Během rozhovoru se členové Paramore hodně a často smějí – vtípkům, scénkám s filmu Blbý a blbější, hláškám a vlastním komentářům. Asi nejčastějším jevem ale je vyjadřování souhlasu ostatních, když jeden z nich mluví. Kritici chtějí často nalézt nějaké trhliny ve vzájemných vztazích kapely – nebo uvést Hayleyiny „mimoškolní“ praktiky jako důkaz problémů – ale Paramore jdou očividně ucelenou jednotkou. Ať je to jejich nadcházející přestávkou nebo slavnostní atmosférou koncertu pro FBR, nezdá se, že by se trápili nevyřešenou budoucností.

„Vytvořit poslední desku bylo opravdu namáhavé,“ říká Hayley. „Bylo skvělé, že jsme ji nahráli a myslela jsem si, že pro mě mentálně to bude dobrý způsob, jak ze sebe všechno dostat. Ale bylo to drsné. Jsem připravena si ten proces tvorby opět užívat. Vlastně si společně užíváme vše; né že bychom neměli i špatné dny, ale pokud mám já mizerný den, Jeremy mi ho opravdu zpříjemní. Pokud se Taylor cítí optimisticky a Jeremy ne, myslím, že víc než kdy dřív se dokážeme navzájem podržet. Společně tvořit bude opravdu zábava.“

Slyšet od Paramore tolikrát slovo „zábava“ je povzbuzující zejména proto, že kapela přiznává, že být v Paramore zábava v předešlých letech vždy nebyla.

„Vždy jsme si užívali, co děláme,“ říká York, „ale koukali jsme na ostatní kapely, co byli s námi na turné a oni se šíleně bavili. V dodávkách, namačkaní v jednom hotelovém pokoji. Každý den si opravdu užívali, že tam můžou být. V hlavě jsem si říkal, ‚Buď se vážně mýlí’“ – všichni se zasmějí – “ ‚nebo nám něco uniká. To snad není možné se takhle moc bavit.‘ “

„Cítila jsem se za to špatně, že jsme budili dojem, že být v kapele není vůbec sranda,“ dodává Williams. „Podle mého názoru. Ostatní lidé si to možná nemysleli, ale vybavte si všechny ty rozhovory, kde sedíme a děláme jen ‚Bóóóže…‘

„Mladí musí vědět, jak je zábavné tvořit muziku s vašimi přáteli. Musíte pro to bojovat, ale hrát lidem je tím největším darem a je to dar, i když pro nikoho nehrajete. Je to zábava a já jsem nadšená. Těším se na tu náladu, klid při tom procesu.

Členové Paramore přiznávají, že držet se zpátky a pečlivě vybírat propagační úkoly jim pomohlo překonat tento rok. Ale paradoxně pro morálku bylo lepší vrátit se na cesty a být s fanoušky. York říká, že Paramore začali na turné v letošním roce znovu objevovat, jakým je pro ně společné členství v kapele potěšením, zejména když v únoru odcestovali do Jižní Ameriky. „Když Zac a Josh v zimě odešli, procházeli jsme si opravdu těžkými časy. Myslím, že jsme si tím projít museli. Navzájem se máme velmi rádi, ale museli jsme se sobě přiblížit až takto, abychom znovu objevili, jak se milujeme – a jak milujeme hudbu. Museli jsme si tím projít, abychom si uvědomili, kým jsme.“

„Jednu dobu jsem měl pocit, jako by hudba byla naším jediným způsobem, jak uniknout, všechny ty zvukovky a koncerty, “ prozrazuje Davis. „A nikdy nebyly dost dlouhé; prostě jste vážně nechtěli opustit zkoušku, protože jen tam na ničem jiném nezáleželo. Vždycky jsme si užívali na pódiu, s fanoušky, navzájem a tak. Ale teď je to snad ještě větší zábava, nemám páru proč. Co nebylo zábavné, my v tom našli potěšení – a našli jsme potěšení v sobě navzájem. Ukázalo se to všude, i na pódiu. Teď lítáme po scéně a usmíváme se. Když to zvořeš, řeknem si ‚Ále co, je to jen muzika.’“ Mezitím jdou v pozadí zrovna slyšet hlasité kytary při zvukovce přímo z pódia.

Pozitivní vzájemná spolupráce na pódiu se odráží i ve vyvážené chemii a lepších vztazích mimo pódium. Udržet jejich přátelství pevné, to je priotitou Paramore – a kapela dospěla již dost na to, aby si uvědomili, že starat se o tyto svazky vyžaduje práci, trpělivost a porozumění. Ale toto kamarádství není vynucené; tohle trio se zdá být popravdě naprosto fyzicky i psychicky v pohodě. Jak rozhovor pokračuje, Williams se přemístí k opěradlu židle Jeremyho, popíjí čaj. Později si vedle něj natáhne nohy a občas mu kamarádsky pocuchá účes. Že všichni tři členové Paramore teď sedí na stejné straně místnosti, když mluví, je významné: Je to důkaz upevněného pouta mezi nimi.

„Na těch několika posledních turné, prvních jako tříčlenná kapela, jsme si užívali snad nejvíce od roku 2007, co vyšlo Riot!,“ říká Williams.

„Většinou jsme dorazili na místo se vším vybavením a oddělili se,“ povídá Davis. „A teď dorazíme na ta stejná místa a společně se bavíme. Tak přirozené už to dlouho nebylo.“

„A taky se společně scházíme znovu i doma,“ dodává Williams. „Jo, to je divný,“ zapojuje se York zatímco se Hayley směje a souhlasí. „Upřímně, prostě jsme to nedělali. Prostě ne. Když jste dorazili domů, užívali jste si to oddělení. Teď je to divné – když přijedete domů, hned si řeknete ‚Jaj, vážně bych chtěl zavolat Jeremymu.“

„Když jsme začínali, přijeli jsme domů a vytahovali se, jak vypadnem z dodávky a společně někam půjdem, na jídlo a tak. Prostě hned,“ přispívá Williams. „Mělo to být jakoby nonstop turné. Ale nakonec to bylo tak, jak jsme teď uvedli: Nikdy jsme se neviděli. A teď je to prostě přirozenost. Vlastně doma ani přátele nemám, takže bych byla v háji, kdyby tady kluci nebyli. Užíváme si a je to jiné – je to osvobozující být opět v kapele s lidmi, se kterými rádi trávíte čas. Sedíme si. A to je úžasné.“

Potom, co Zac a Josh Farro v polovině prosince opustili kapelu, zdá se být až neuvěřitelné, že jsou nyní Paramore takto v pohodě. Okolnosti odchodu členů byly vysvětleny online, ve formě oficiálních prohlášeních (ze strany Paramore) a ostrých blogových příspěvků (ze strany bratrů Faroových). Aby uvedli vše na pravou míru, natočili Paramore s MTV speciální kousek s podtitulkem „první a poslední rozhovor o zakládajících členech Joshovi a Zacovi Farro.“ Trio bylo pohotové, ačkoliv nezvykle vážné. Veřejný spor je zřejmě velmi zasáhl.

Čtyři písně, které Paramore nahráli zkraje letošního roku, představují další způsob, jak uzavřít tuto kapitolu. Ale když se kapely zeptáme, jak se během těch těžkých časů drželi, najednou se to odrazí na náladě v místnosti.

„Když Josh se Zacem řekli, že odcházejí, bylo to no…Já a Taylor jsme si v té době nebyli vůbec blízcí – myslím tím, nikdo z nás v podstatě nebyl,“ ujme se poněkud tiše slova Williams. „Já a Jeremy jsme k sobě během těch let měli trochu blíž, znali jsme se navzájem nejdéle. To se dalo čekat. Ale byla jsem si dost jistá, že nakonec zůstaneme jen my dva. Opravdu jsem se bála, že Taylor taky odejde.“

Williams směrem k Yorkovi,“Ty a Zac jste byli nejlepšími přáteli. To byl dost velký šok – bylo to otřesné, protože jsi věděl, že se něco musí stát, abychom se pohli z místa. Ale bylo to jako zavraždit kus tebe. O tom je skladba „In The Mourning“, o tom, když ztrácíte doslova…prostě jakoby něco umíralo. Tak to bylo, když kluci odcházeli. A byla jsem si jistá, že Taylor je taky ztracen.

„Jednou večer jsme já a Taylor šli v Nashville na koncert a trochu více jsme si promluvili. Takže to mě jaksi povzbudilo. Po show jsme se šli najíst a on řekl něco jako ‚Ty víš, že nejsem připraven někam odejít. Stále mám v Paramore nějakou tu práci.‘ Po tomhle jsem později v autě brečela. Pak jsem osušila slzy a řekla si ‚Tak jo, všechno bude dobrý.‘ S Jeremym jsme si říkali ‚Dobře teda, budem to jen my dva.‘ Když jsme ale byli tři, měla jsem pocit jakože ‚Super, je tady nějaká budoucnost. Rozhodně pokračujeme.‘ “

Myslím, že to vždycky bylo…a nevím, jestli jsme o tom někdy tak moc mluvili,“ začíná York. „V pěti to fungovalo tak, že já byl vždy někde uprostřed. Nebyl jsem mírotvůrce, ale snažil jsem se jím být.“ Williams a Davis souhlasně přikyvují. „Zoufale jsem se snažil věřit, že všechno bude fungovat. Cítím, že jsme postrádali tuhle shodu. Když ‚opadaly zdi‘, říkal jsem si ‚Už nemusím být tím prostředníkem. Vlastně se můžu opravdu spojit s Hayley a Jeremym. Můžeme být tým a já nebudu muset…“

„Máš tady slovo,“ vstupuje do rozhovoru Davis.

Jo, mám tady slovo,“souhlasí York. „Cítím svobodu, kterou jsme neměl od vstupu do kapely. To bylo obrovské. Dotklo se to nás všech, už tu nejsou žádné týmy.

„Upřímně, když Josh a Zac odešli, myslel jsem si, že půjdu taky. Ty dva jsem znal nejdéle. Když mi prozradili, že odcházejí, řekl jsem si ‚Tak jo. Tohle bude i má poslední show.‘ Myslím, že čím víc jsem o tom přemýšlel, tím mi docházelo ‚Co dělám, tohle JÁ nechci. Já tady nekončím.‘ Jen myšlenka na to mít tu svobodu a jednotu v kapele byla opravdu vzrušující. Dost děsivá, ale bylo lepší cítit něco, i cítit se vyděšeně. Dlouho bylo všechno tak jednotvárné.“

Hayley připomíná historku, jak hráli na stejném místě jako Metallica v roce 2008. Tam sledovala, jak každý na plac přijížděl zvlášť. „Vzpomínam si, že jsem si říkala něco jako ikdyž to s náma už šlo vlastně z kopce ‚Tse, takhle to u nás nikdy nebude. A pak se to stalo nám – bylo to tak jednotvárné. Jediné na co si vzpomínám je, jak každý zvlášť přijíždíme na místa koncertů a tak jsem si říkala ‚No tak takhle to teď tedy bude.‘ “

„A upřímně musím přiznat, že jsem nebyla – ale zdá se, že tedy byla – s tím vším smířená. Říkala jsem si ‚No prostě jsem v téhle kapele ráda.‘ Byla jsem ochotná to podstoupit. Ale je to hanba, že jsem to akceptovala – protože teď…teď si říkám ‚Tak takto to má vypadat.‘ Nevím – Myslela jsem si, že to bylo tak jednotvárné. Neuvěřitelně nudné.“

Přidává se Taylor, “A to né, že bychom se nesnažili.“

Hayley se směje. „To je pravda. Opravdu jsme se snažili.“

Taylor smířeně: „Prostě končila jedna série, chápete?“

O hodinu později se kolem Terminal 5 potloukají členové Swellers, the Stereo a fun. . Chystá se vybavení na zvukovku Paramore. Ačkoliv je dost neformální (Hayley si vesele pobrukuje refrén písně od Tegan and Sara), kapela to bere vážně. Když třeba zkoušejí „Renegade“, vystoupení má v sobě jistou zuřivou naléhavost, ikdyž je to vlastně jen zkouška. Na konci písničky, očividně potěšena tím, jak to šlo, Hayley imituje Mary Katherine Gallagher ze Saturday Night Live, hluboce se uklání jak gymnastka při špatném dopadu.

Po zkoušce se členové Paramore sejdou s ostatními kapelami. Hayley se seznámí s Rory Phillipsem ze skupiny the Stereo, který ji přinesl triko jeho starší kapely the Impossibles. (Později vykládá, jak bude na to triko žárlit Chad – aka Chad Gilbert z New Found Glory, její dlouholetý přítel.) Všichni se společně skvěle baví, takže je těžké dostat kapelu zpátky do šatny. Ale když se zde všichni sejdou, abychom zakončili náš rozhovor, Paramore vzpomínají, kdy naposledy viděli fun. – na koncertech v Angllii v listopadu 2010, kde už začínalo být jasné, že se bude něco měnit.

„fun. byli jediní, kdo věděli, o co jde a já si tak říkala ‚Jaké to asi bude, až vás uvidíme příště?‘ “ vzpomíná Hayley. „Je to úžasné tu teď s nimi být, hrát na tomto koncertě a cítit se mnohem jistěji než kdy dřív.“

Při rozhovoru s fun. uvedl frontman Nate Ruess, že ten zmatek uvnitř Paramore cítil. „Hraju už ve druhé kapele, takže vím, jaké to je mít problémy, muset vyhodnotit situaci a rozhodnout se, kam se chcete vydat. Bylo to dost vidět, jako znamení na zdi. Z toho mála, co jsem věděl, se mi zdálo, že se s tím Hayley vypořádávala dost dobře. Naštěstí nic nepůsobilo dětinsky něbo nějak podobně.“

Vystoupení Paramore na koncertu k 15.výročí FBR se mu rozhodně zdálo jiné, ale v dobrém slova smyslu. „Zdálo se mi, že tam bylo více úsměvů a z hlediska muziky – samozřejmě je to obrovská ztráta, ale na druhou stranu neznám nikoho, kdo by makal více než tihle tři,“ dodává. „Podle mě si více užívají. Při koncertě to více rozbalili – zdál se být hlasitější, energičtější. Je to důkaz toho, jak tvrdě pracovali a jak neskutečně postupují vpřed.“

Na FBR15 jste od kapel z tohoto labelu mohli slyšet směrem k Paramore jen a jen chválu. Taylor se zmiňuje, že kapely, které přijely dříve, je přišly podpořit a pochválit, jak dobře znějí. „To je na naší nahrávací společnosti to úžasné: všechny kapely se navzájem tak podporují. Všichni se snažíme zapojovat, takže je skvělé když někdo přijde a řekne ‚Vedete si výborně, zníte opravdu dobře.‘ Je to dost povzbuzující, slyšet od nich něco takového.

„Slyšet to od fanouška nebo kamaráda je jedna věc, znamená to samozřejmě hodně. Ale něco jiného je to slyšet od nich, od jiné kapely. Rozumějí tomu, ví, čím si procházíte. Jsme členy tak skvělé komunity. Je nám požehnáno.“

Kdy přesně půjdou Paramore do studia, kde budou nahrávat a s kým budou spolupracovat – to stále visí ve vzduchu. Před rokem by tato nejistota mohla vést k obavám; nicméně teď je to až vzrušující, mít neomezené možnosti.

„Teď se stahujeme, abychom nahráli desku a až se vrátíme…kdo ví?“ uzavírá vše Hayley. „Bude to úžasné. Není to ‚Kdo ví?‘ ve stylu ‚Jéje, možná už se nevrátíme‘ nebo ‚Možná přijdem s něčím špatným.‘ Jsem nadšená, protože teď odcházíme, aby stalo, co se má stát; ať je to cokoliv. A to je vážně úžasné. Je to jistojistě znovuzrození, potřebovali jsme to a teď je náš čas. Zřejmě jsme tři lidé, kterým bylo předurčeno pokračovat a my to provedem tak, jak se má.“

SE SINGLES DO KLIDNÝCH VOD

Během prvních pár měsíců v roce 2011 nahráli Paramore čtyři nové písničky: Monster, Renegade, Hello Cold World a In The Mourning. Ačkoliv byla Monster vypuštěna v červnu jako soundtrack k novým Tranformers: Dark Of The Moon a další písničky zahráli během svého turné – status zbývajících písní zůstává zatím nejistý. V říjnu nám pak skupina oznámila Paramore Singles Club (pozn. př. – dále jako PSC), kde fanoušci, kteří si PSC zakoupí obdrží každý měsíc novou písničku od Paramore a to potrvá až do prosince, kdy to zakončí In The Mourning. (Během toho samého měsíce ti, jenž si zakoupili tu dražší verzi PSC, obdrží limitovanou edici 7 palcových vinylů s nahrávkami.)

Když jsme přišli do studia, tak těmito písněmi jsme vyjádřili, jak sme se v tu chvíli cítili,” řekl Taylor York. “Opravdu to byl pro nás důkaz, že to dokážeme. Na těch písničkách jsme dělali jen my tři; nahráli jsme všechno a nikdo nám při skládání, či nahrávání nepomáhal. Chtěli jsme sobě a také všem ostatním dokázat, že jsme opravdu v pohodě. Vážně jsme zamýšleli, že půjdeme do studia a nahrajeme jen Monster a In The Mourning. Přišli jsme ta a nápady najednou přicházely samy, a tak jsme nahráli Renegade a Hello Cold World. Bylo to opravdu úžasné vidět, jak nám to šlape a jak jsme se vyvinuli.”

Kapela přiznala, že tyto 4 písničky fungovaly jako taková očista: Byl to takový způsob, jak se “poprali” s odchodem Joshe a Zaca Farroových z kapely. V jistém slova smyslu byly tyto nahrávky posledními slovy o minulosti Paramore, takže nyní jsou volní a připraveni na nový začátek se čtvrtým albem. “Toto poslední období pro kapelu opravdu hodně znamenalo a bude navždy velikou částí našeho života,” říká York. “Ale nechtěli jsme se na to pořád upínat. A nechtěli jsme o tom stále psát texty, nechtěli jsme o tom mluvit do detailu v každém rozhovoru. Náš názor na to byl takový, že jsme chtěli vzít naše pocity a emoce a vložit je do hudby a pokusit se to vyložit posluchačům. To je také to, co jsme udělali. Jestliže se nás chcete ohledně této události na něco zeptat, tak se jen zaposlouchejte do písniček a vezměte si z toho, co je vám libo. Kapela tímto tuto kapitolu rozhodně uzavírá.

Hodně jsme chtěli, aby tyto písničky byly více pro fanoušky a pro nás, než pro marketing a propagaci kapely.” dodal Tay. “Také to bylo pro nás něco jako zachycení toho, kde jsme vlastně byli. Ale nutně to nemusí zachycovat, kam teď směřujeme. Nechtěli jsme, aby si lidi mysleli, že teď budeme country-folková skupina. Trochu to tak v tom období vypadalo. Řekli jsme si něco jako ‘Víte co? Pojďme nahrát nějaké písničky pro naše fanoušky, jen tak pro zábavu.’ Je to daleko lepší cesta.

 

Komentáře ke článku “ Překlad článku z Alternative Press ”

  1. michelle

    Wow, jste machři, úžasný překlad, museli jste si dost máknout…:))

  2. poli

    přidávám se, musela bejt makačka, díky 🙂 a na country-folku snad nikdy neskončejí 😀

  3. Bukwice

    Díky za úžasný překlad :-*

  4. Rosie

    Taky děkuji za překlad 🙂

  5. Kristy

    DÍKY ZA PŘEKLAD!!! … jinak tenhle text mě moc potěšil a hlavně ty poznámky té moderátorky jak jsou spolu a že jsou tým !! …

  6. Ywett

    Jeden z nejlepších rozhovorů, jsem vážně nadšená !Bylo to něco novýho, něco málo z minulosti ale hlavně budoucnosti.
    Samozřejmě smekám, překlad je naprostý skvělý, děkuju. 🙂

  Přidej komentář

Pokud chcete mít vedle komentáře vlastní ikonku - avatar, nahrajte ji na Gravatar.com