Pro čas trávený ve studiu si Paramore zřídili účty na dvou nových sítích, a to Instagramu a Tumblr. Na první jmenované můžete jejich fotky naleznout pod jménem „paramorestudio„, na druhé pak jednoduše na adrese paramore.tumblr.com. V době nahrávání by měli členové přispívat jak fotografiemi, tak blogovými příspěvky. Jeden nový nám Hayley sepsala v neděli a dozvíte se v něm také něco o nové písni:

autor: Hayley Williams
překlad: parahani

Hej, hej,

No…jak jsem slíbila, jsem zpět a bloguji. Píšu příspěvek. Tento víkend je první za poslední víc než týden, co jsem úplně sama. Byla tady rodina, přátelé a spolupracovníci, na návštěvě nebo na pomoc při různých věcech…například abych se nezbláznila, když nejsme na cestách. Moje sestra odjela zrovna včera ráno. Byla tady celý týden a dělali jsme v podstatě všechno, co se v Los Angeles dělat dá. Trčely jsme celý týden v neslavných zácpách. I tak jsme ale byly u nápisu Hollywood, seděly na útesu v Malibu (blízko domu, kde jsme nahrávali BNE), kecaly o klucích, strávily den v Disneylandu a poflakovaly se na Warped tour. Skvělý týden, že? Teď je tady ticho. Co teď?

Ach jo, ráda bych pár vět věnovala těm dlouhatánským nehtům, co mám. Jak s nimi může někdo psát? Jak Katy Perry tweetuje? Jak Gaga hraje na kytaru? Nicméně…

Protože se právě teď cítím osaměle, řekla jsem si, že je správný čas říci něco o jedné z písní, kterou budeme nahrávat pro nové album. Je to docela zábavné, zasvětit vás do toho, když nikdo z vás ty písně neslyšel ani neví žádné texty. Tato písnička není zase až tak o osamělosti jako o užívání si samoty. Například, v sobotu večer, zrovna dnes. Užívám si tu možnost sama si uvařit a koukat celý večer na Pretty Woman, když se mi zachce. Přečíst si knížku. Napsat píseň. Pochopili jste to. Prostě mi nevadí trávit nějaký ten čas sama. Je to něco, z čeho jsem se vždy dost naučila.

Za poslední čtyři či více let se Paramore stali více zaneprázdněnými a trávíme více času prací na turné než doma. Tak nějak jsem zapomněla, jak moc miluji až potřebuji svůj čas trávený o samotě. Ale za uplynulý rok, tak ‚pomalý‘, jaký byl…jsem byla schopna jakoby znovu-soustředit všechnu tu nervní, zaneprázdněnou energii a poučit sama sebe, jak pěkný může být večer strávený doma. Ve skutečnosti trávím většinu večerů „doma“, pokud se to netýká práce, rodiny nebo nějaké důležité události. Je to asi fáze a život je jako kyvadlo…Takže než se tohle rozšíří, můžu vyvádět každou noc. (pozn. čtěte: vyvádět střízlivá). K tomu všemu, mluvila jsem s mnoha lidmi, kteří říkají, že bývají sami vážně neradi. Že nemůžou uklidnit mysl, když kolem není někdo, s kým si promluví nebo když není nahlas puštěná muzika. Chce to cvik. A opravdu stojí za to být v tom dobrý.

Druhou stránkou věci je to, že jsem poslední dobou čím dál tím větší samotář. Jak jsem řekla, mám ráda svůj čas trávený o samotě. Pouze s jedním či dvěma blízkými přáteli. Už jsem dost unavená lidmi, co se ke mně snaží dostat blíž, ať je to pozitivní či negativní, moc se tím teď nezabývám. Záleží na tom, že mám z toho dobrý pocit. A jak už jsme tady řešili, je to zřejmě nějaká fáze, nicméně se tím učím. Vypadá to, že většina lidí v mém věku prochází přesně opačnou fází. Z nějakého důvodu jsem se z toho potřebovala vypsat, jak jsem nahlížela na společenský žebříček, nadměrně činné společenské životy…a o mém naprostém nezájmu o tohle všechno.

Jéje, jakéto dlouhé vysvětlení. Ale popřemýšlejte o tom. Prožijte nějaký ten čas jen sami se sebou, jestli jste tak ještě neučinili. Nejsem terapeut, ale má pocit, že to neuškodí. Mě to rozhodně udivuje. Popravdě psaní náhodných vět a vypisování všech těchto nesmyslů je jednou z mých nejoblíbenějších samotářských věcí. Budu teď psát mnohem častěji, vracíme se do studia…takže přijďte zase na tento blogový blog kdykoliv budete chtít být se mnou „o samotě“.

HW, třetina Paramore.