Rozhovor s Hayley pro Huffington Post

30. 8. 2013 | Autor: | Bez komentářů |

Zpěvačka Paramore se v posledních dnech před odletem do Evropy opravdu nezastavila. Zkoušela s kapelou, telefonicky se spojila hned s několika rádii po světě a také odpovídala na otázky pro několik magazínů či organizací. V poslední řadě ji tento víkend čeká moderování dvou hudebních pořadů na rádiu Sirius XM. Nejnovější interview s Hayley „ukořistil“ deník The Huffington Post a redaktor Mike Ragogna, který se zaměřil zejména na jednotlivé písně z nového alba. Dozvědět se také můžete, jak se Hayles těší na březnovou plavbu ParAhoy, jak by poradila začínajícím umělcům nebo co ji zejména inspirovalo při nahrávání desky.

„Rozhovor s Hayley Williams z Paramore“
otázky: Mike Ragogna
překlad: parahani

Hayley, co vás inspirovalo při psaní nejnovějšího alba?
Mám pocit, že tím hlavním, co nám pomohlo, byl neustálý boj směřující ke konci kapely. Byl to jakoby konec jedné éry, ale zároveň se lidé ptali, jestli to skončíme, takže to jsme se snažili porazit. Ne tak moc navenek, ale vnitřně, my tři jsme vždy věděli, že kapela přežije. Zpočátku jsme nějaké pochybnosti měli. Nechalo nás to nejdřív vyčerpané s trochou sebedůvěry, ale také to v nás zažehlo plamen, který jsme upřímně asi potřebovali. Nikdy by takové album nevzniklo, kdyby jsme si jako kapela neprošli tím vším.

Podle mě o tom mluvíš v „Grow Up“.
Trochu. Žádná z těch písniček není celá o ztrátě dvou členů kapely a o tom drama kolem, všechny jsou o částech a drobcích našeho běžného života. Není to autobiografie Paramore. Myslím, že to byla už Brand New Eyes. Mysleli jsme na to, že nepotřebujeme vytvořit Brand New Eyes Část 2. Tohle album bylo více zaměřeno na růst, překonání zhroucení a vší té negativní energie. Ale zároveň nepopíráme nebo nezavrhujeme to, co se stalo. Myslím si, že ty věci zformovaly můj pohled, způsob, jak vidím svět kolem mě a v jistý okamžik se všechny ty záležitosti vynoří, ať už o tom budu lhát nebo ne.

Album uzávírá „Future“, je to myšleno jako co je minulostí, to je minulostí a co bude budoucností, bude v budoucnu?
Mluvili jsme o tom, že ji dáme na začátek alba, ale pak jsme si řekli, že to nedává smysl, má takový melancholický nádech a je strašně dlouhá, asi 11 minut. Tak jsem se cítila po celý ten proces; vážně jsem o minulosti nechtěla mluvit. Ale nemohla jsem se hnout kupředu bez toho, abych něco řekla o věcech, co se v minulosti s kapelou udály. Měla jsem takový pocit, že musím lidi informovat o tom, čím jsem si prošla, ale zároveň jim, hlavně fanouškům a sobě, říct, že je načase se pustit do něčeho nového.

Deska začíná s „Fast In My Car“. Zdá se, jako by to byla píseň o přežití.
Jo, byl tu moment, kdy jsme si prošli vším tím drama a rozhodli jsme se, že to je za námi a posuneme se k něčemu většímu a lepšímu. Ale lidé, ať to byli někteří fanoušci nebo média, nám to nedovolovali. Nechceme nic nenávistně komentovat, protože je zázrak, že o kapele jako je ta naše lidé chtějí vůbec mluvit. Myslím, že je to bezva, ale začínalo to být unavující. Snažíte se lidem říct, že jste vážně v pořádku, už je všechno fajn, tvoříte muziku a jste šťastní. Někteří lidé nechtějí vždycky vidět pozitiva; někteří se více soustředí na to drama a negativa a špatné věci. A ta píseň je jakousi naší hymnou a naším způsobem, jak se přes to dostat a vypustit ven tu zdeptanost a říct fanouškům, že si vážně jen chceme užívat a bavit se muzikou jako dřív. A to je důvod, proč jsem udělala drobnou narážku na Riot v refrénu, protože v době, kdy jsme psali Riot a začali koncertovat, tak jsme byli strašně naivní a užili jsme si spoustu legrace, nečekali jsme, co přijde. Nevěděli jsme, že nás to unaví a vyhoříme a vytvoří se tohle drama. Prostě jsme vyjeli v plné polní; byli jsme nadšení, že jsme kapela. A tohle cítíme opět nyní a to je vysvětlení té zmínky v refrénu. Cítíme opět všechny ty pocity a nadšení.

Zdá se, že s novým albem jste nejenom znovu vymezili vlastní zvuk, ale také celé vaše poslání.
Jasně, naprosto a proto se album jmenuje „Paramore“. Nazvali jsme ho eponymně, protože jsme  touto deskou chtěli vydat prohlášení. Ta pauza znamenala hodně pro nás osobně a taky pro kapelu a celou tuhle hudební cestu, na které jsme. Potřebovali jsme odejít, udělat si volno a žít skutečný život doma, cítit se na chvíli normálně. Bylo to fajn, opravdu osvěžující. Velmi rychle mi došlo, jak moc Paramore miluju. Trošku se to na chvíli zvrtlo. Jen jsme tak seděli, přemýšleli o tom, co děláme, co se děje, proč je všem tak hrozně? A ten čas mimo nám dal možnost se znova soustředit a zjistit, co vlastně máme tak rádi, co máme rádi jeden na druhém. Jsme teď lepšími přáteli. Doufáme, že se to projevuje v naší muzice. Ale myslím si, že je to nadmíru viditelné, když přijdete na náš koncert teď a když se kouknete na videa z roku 2009, kde jsme všichni prostě v depresi. Bylo to pro nás vážně těžké. Teď jsme na pódiu úplně jiná kapela.

Hodně vašich písniček se objevilo ve videohrách, chystáte něco dalšího?
Co se týče videoher, tak nic, o čem bych věděla. Líbí se nám takové věci, takže doufáme, že se něčeho znovu zúčastníme, ale pomalu, ale jistě začínáme psát nové písničky a prostě se tím bavíme. V podstatě jsme teď opravdu otevření všemu. Cokoliv se kolem nás mihne a nám se to bude líbit,to uděláme.

Což zahrnuje i jistou „ParAhoy!“ plavbu?
Jo, na to se strašně těším. Je to šílené.

Je to poprvé, co takovou plavbu pořádáte?
Ano, to je. Popravdě stále nevím, co od toho čekat. Ale jednoduše se těším na  něco odlišného a na to , že budeme obklopeni přáteli, fanoušky a lidmi, co se chtějí bavit. Podle mě tohle kapely dělají, až když jsou ohodně starší než my. Jsme jen nadšená, že si to můžeme užít už teď. Kdo ví, jaké to bude, ale pokud se to povede, možná budeme schopni udělat další.

Jakou radu bys měla pro začínající umělce?
O jéje. I já, teda kdysi, bych se na něco fixovala a stresovala se maličkostmi. Hodně se pohybuju na sociálních médiích, s různými promo akcemi, co děláme. Hodně mě takové věci baví; ozývá se moje podivínská stránka. Mám ve skutečnosti ráda marketing, ačkoliv jsem v kapele a jsem umělec a tyhle dvě věci se moc nemíchají, ale vážně si to užívám. Někdy se ale na něco příliš soustředím a pak si vážně musím připomenout, a to je další důvod, proč bylo dobré si dát na chvíli pauzu, že je důležité si jen užívat tu podstatu toho, co děláte, užívat si muziku, užívat si hraní koncertů komukoliv, kdo chce přijít, ať už to je 20 nebo 2000 nebo více lidí. Pokud jsme se my tři něco za ty roky naučili, tak je to fakt, že jediné, na čem na konci dne záleží, je to, co děláte a proč to děláte. Hudba, kterou tvoříme, nás strašně baví a my víme, že na to se musíme soustředit. Všechny ty fajn promo akce, příležitosti a super věci se zjeví a zase zmizí. Jeden den ti bude na dveře klepat milion lidí a další den nebudou chtít přiznat, že tě znají a takhle nahoru a dolů to chodí pořád. Na takové věci se nemůžeš soustředit. Pořád k sobě takhle promlouvám, protože si myslím, že je prostě jednodušší se nechat svézt na mediální vlně. A vy musíme vždy vědět, že o tom to není… o tom to vůbec není.

Kdybys mohla něco říct mladší Hayley v době, kdy začínala, jakou radu bys jí dala?
Že jsi na správné cestě a pořádně se drž toho, co máš. Tam venku je to divoké. Je tam spousta názorů a společnost nechá mluvit každého ňoumu a každý roh na ulici. Vážně musíš naslouchat tomu, co máš v srdci, svým názorům a držet se toho. Musíš mít otevřenou mysl, ale v umění existují hranice. Vážně musíš vědět, co chceš a proč to chceš. Řekla bych jí, aby se držela toho, co má. Vedeš si dobře.

Těšíš se na to, že budete hrát v Madison Square Garden?
Jo, vyšiluju z toho, pořád tomu nemůžu uvěřit, pořádně nevím, jak se to stalo. Nemyslím si, že jsem si to už uvědomila. Strašně se těším. Nemůžu se dočkat fanoušků, co tam budou a já věřím, že tam budou. Náš koncert a energie, co je mezi námi a lidmi, co se na nás přijdou podívat, je vážně silná. Zaslouží si jít na Paramore do Madison Square Garden, je to úžasné. Jsem nadšená.

 

 

  Přidej komentář

Pokud chcete mít vedle komentáře vlastní ikonku - avatar, nahrajte ji na Gravatar.com