Paramore už nějaký ten pátek křižují Ameriku a propagují eponymní album na Self-Titled turné. Ještě před touto dlouhodobou návštěvou ale uspořádali také evropskou sérii koncertů a právě v Anglii je následovala reportérka měsíčníku The Aquarian. Ten ve svém listopadovém čísle zveřejnil interview s Hayley Williams, které se věnuje nahrávání desky „Paramore“ a také úspěchu či významu vydaných singlů. Rozhovor byl vydán až nyní, a tak se můžete dozvědět, co pro zpěvačku znamená vystoupení v Madison Square Garden, které se uskutečnilo 13.listopadu v New Yorku. Celý článek najdete s překladem pod perexem:

„Interview s Hayley Williams: Nový začátek“
by: Sara Fazio
překlad: parahani

Hayley, pověz mi o vašem eponymním albu. Co vás ovlivnilo a jak jste nahrávali?
Tvořit tuhle desku bylo pro nás děsivé a hodně jiné, vzrušující, osvobozující…vše najednou. Ztratili jsme dva členy a to rozhodnutí zůstalo na nás třech, „Co to znamená? Změní se muzika, změníme se my? Co se stane?“
S tím albem se vázalo hodně nátlaku a v jistý moment jsme na to museli přestat myslet. Strávili jsme s Taylorem týdny u něho doma a místo psaní jsme si jen povídali, protože jsme byli příliš nervózní.

Když jsme napsali první song, což byl „Proof“, začali jsme si uvědomovat, jak jiné to bude. Celý ten proces, od začátku do konce, působil odlišně. Normálně ráda první slyším melodii, co kluci vytvoří. Ale tentokrát se to všechno smíchalo. Každá písnička měla svůj vlastní styl, a tak jsme museli postupovat.
Když jsme šli do studia, řekli jsme si „Cokoliv chceme, milujeme, co nás inspiruje, to budem dělat.“ Nezáleží na tom, co si někdo jiný myslí, potřebovali jsme si to my sami užít.
Přestěhovali jsme se do Silver Lake v Kalifornii a upřímně jsem měla pocit, že je z nás úplně nová skupina. Bylo to fajn. Už společně hrajeme skoro deset let a v ten moment to působilo jako první nahrávání. Každý z nás byl otevřený čemukoliv. Prostě jsme se bavili. Bylo to pro nás jiné a snažili jsme se nad tím nepřemýšlet. Ukázali jsme naše odlišné stránky.
V určitých částech desky se vracíme k naší lásce k éře Nové vlny, osmdesátá léta, něco z devadesátek a všechno jsme to tam dali, to se mi líbí.

Prvním hitem z vašeho alba bylo „Now“. Měla ta píseň vyslat k vašim fanouškům zprávu poté, čím jste si prošli?
Jo, rozhodně. A upřímně, nám to mělo taky něco říct. Během doby, co jsem trávila doma, jsem měla pocit, jako bych půlku toho všeho prospala, neprožívala jsem to. Bylo to těžké; není lehké ztratit dva členy kapely. Procházet situacemi, co vám změní život, nikdy není jednoduché a byl tu moment, kdy jsem se z toho musela probudit, setřást to a kluci taky.
Tenhle song nám navrátil sebevědomí. Jsme tady a nevíme, co bude následovat, ale je nám jasné, že tam něco čeká a my po tom půjdem. Měla jsem pocit, že bylo důležité vydat Now jako první. Po relativně dlouhém tichu nás fanoušci pořád podporovali a naše kapela pro ně pořád něco znamenala. Tohle bylo důležité prohlášení, se kterým jsme se vrátili.

Kdybys měla vybrat jednu myšlenku, která by reprezentovala vaše album jako celek, co by to bylo?
Řekla bych, že naše deska je o tom nebát se jít kupředu a nebát se pokročit. Za poslední tři roky jsme se museli vzdát mnohého a to se netýká jen kapely, ale také našich osobních životů. Všichni máme kolem dvaceti pěti let, hrajeme už nějakou tu dobu, ale hodně jsme toho nezažili do chvíle, než jsme si dali pauzu a jeli domů, žili opět normální životy.
Asi jsme si uvědomili, jak moc potřebujeme „dospět“ (vyrůst)  jak se musí posunout vše ostatní.  Na téhle desce má každý song svůj příběh, ale co je váže všechny dohromady je myšlenka nebát se pohnout vpřed, nebát se nechat něco jít, riskovat a dávat si výzvy.

Slyšeli jsme, že jste téměř nevydali „Still Into You“, protože jste se báli toho popového zvuku. Je to dobrý pocit, vidět nyní ten kladný ohlas?
Určitě! Když jsme ten song psali, bála jsme se toho, co jsem měla ráda. Myslela jsem, že to nechám rozhodnout o všem, protože jsem nechtěla vědět, v čem můžeme být dobří, co můžeme udělat, co nám může přinést dobrý pocit.
Když jsem psala text a melodii pro refrén, koukla jsem se na Taylora a řekla „Ach jo, můžu to tak napsat? Zní to fakt popově.“ A Taylor na to „No, líbí se ti to? Tak koho to zajímá?“ Od té doby nás tohle popohánělo. Zní to jednoduše, ale je snadné zapomenout na to, co si sám myslíte.

Momentálně jste na turné. Na který koncert se nejvíce těšíte?
Těším se na Londýn, ale až se dostaneme za pár týdnů do Států, bude to Seattle, Anaheim, Florida. Až budeme opět hrát velké show. Takovéhle koncerty hrajeme od roku 2010 a jsem na to připravená a strašně nadšená!

V New Yorku vás čeká Madison Square Garden. Chtěla bys něco sdělit fanouškům, kteří tam půjdou?
Jasně! V prvé řadě, kterýkoliv koncert na severovýchodě – hlavně New York a New Jersey – je šílený. Měla bych je přidat k místům, kam se vážně těším. Madison Square Garden je pro mě osobně klíčovým momentem v kariéře kapely, můžeme říct „Tam jsme hráli.“. Neskutečné! Lidé z celého světa znají Madison Square Garden.
Teď v Anglii se mě pri rozhovorech ptají, jaké to je hrát v Americe na takovém  místě. Hodně se na to zaměřují, a to nemyslím špatně. Máme pocit, že to má co dočinnění s tím, kam jako kapela směřujeme. Myslím si, že i naši fanoušci si to zaslouží, tak jako podle mě my. Doufám, že představíme show, hodnou takového místa. Jsem nervózní, ale těším se.
Někteří fanoušci nás sledují už od roku 2005. Hlavně to jde vidět v New Yorku, první řadu většinou známe. Říkám si, že musí být fajn se otočit, kouknout se na ten dav a podotknout „Já tu byl už od začátku.“ Jsou doslova odpovědní za ten fakt, že každým rokem o trochu povyrosteme. Jsme schopni hrát větší koncerty, zkoušet nové věci a zažívat nové možnosti.
Prostě si myslím, že si to naši fanoušci zaslouží víc než my. Doufám, že až v MSG budeme hrát, řeknou si „Tý jo, oni si to zaslouží vystupovat zrovna tady.“ . Jsem na to připravená. Očividně o tom musím pořád mluvit! *směje se*

Užijte si zbytek turné, Hayley. Uvidíme se v New Yorku.
Super! Takže tam.