I během turné si reportéři dokáží zpěvačku Paramore odchytnout na krátký telefonický rozhovor nebo nějaký ten e-mail. Tentokrát to byl magazín Rolling Stone. Hayley absolvovala menší „kariérní průřez“ a odpovídala na otázky o své bývalé funkové cover kapele, kde působila s Jeremym nebo o její aktuální lásce k seriálu Game of Thrones. V úvodu také zmiňuje, že si s kapelou stojí za svým rozhodnutím, které učinili na konci roku 2010. „Lidem, kteří v nás celou tu dobu věřili, vzkazujeme, že jste si nenechávali tetovat naše texty zbytečně. My rozhodně pokračujeme.“ Jedna z odpovědí je opravdu překvapivá, týká se špatné zkušenosti s Paramore karaoke. Překlad celého interview najdete níže.

Váš basák Jeremy Davis si nedávno způsobil kýlu. Máš obavy z toho, že to možná rozjíždíte až moc?
Začíná mi docházet, že 25 není 16. Před sedmi, osmi roky jsme chodili do Taco Bell, vzali si burrito s sebou a běželi na pódium. Teď nám trvá příprava dvě hodiny – Jeremy a Taylor si obvazují kotníky a já se rozcvičuju, abych si neublížila při házení hlavou. Miluju to, co dělám, ale jednou při koncertě fakt zkolabuju.

Turné jste nazvali Monumentour, ale žádné monumenty/památeční věci s sebou nemáte. Co by sis vybrala, kdyby jste něco vozit mohli?
O jéje. No, nosím šortky na box a sportovní podprsenku, tak možná Liberty Bell a byla bych Rocky.

Na Twitteru jsem viděl, že jsi bývala členkou fanklubu ‘Nsync. Je to pravda?
Jo, to je. Nikdy nezapomenu na den, kdy mi od fanklubu přišel domů balík. Tak jsem se těšila, všechno jsem to přilepila na zeď, malou členskou kartičku a podepsaný plakát – ten asi nebyl opravdu podepsaný, ale stejně jsem byla šťastná. Joey Fatone byl můj neojoblíbenější. Přišlo mi srandovní, že jeho příjmení se hláskovalo „fat one“/“ten tlustý“.

Ty a Jeremy jste před Paramore působili ve funkové cover kapele. Existuje z té doby nějaký záznam nebo jste všechno zničili?
Ale jo, něco máme. Nikdy bychom to nezlikvidovali. Ptala jsem se mamky, ale ta prý nic nemá. Říkala jsem jí ze srandy „mělas mě vůbec ráda?“. Ale Jeremyho rodina má něco na kazetách. Nejradši jsme hráli „Tell Me Something Good“ od Rufus and Chaka Khan. Ta basová linka je úžasná.

Koukal jsem, že na cestách sleduješ Game of Thrones. Jak dlouho bys podle tebe ve Westeros přežila?
Doufám, že bych moc dlouho nepřežila, protože ženy v tom seriálu, Bůh jim žehnej, mají ten nejhorší možný život. To, jak je s nimi zacházeno, je nechutné, říkám si „nemůžu uvěřit, že na to koukám – a že se mi to vážně líbí“. Ale kdybych se tam mohla objevit jako nějaká postava, byla byh Tyrion. Je to borec.

V minulosti jsi zmiňovala otázku diskriminace pohlaví, když jste hráli v malých klubech. Zlepšilo se to časem?
Upřímně nevím. Už nejsem v přímém kontaktu s každým v obecenstvu tak, jak když mi bylo šestnáct, to jsem slyšela všechno, co říkali. Myslím si, že někteří nezvládali ten fakt, že holka je v pozici autority. Nerada slýchávám od kamarádek z kapel, že „se mě zase zeptali, jestli prodávám merch“.

A co v širším měřítku? Sledovala jsi případ, kde se řešilo, že někteří zaměstnavatelé nemusí platit zaměstnankyním za antikoncepci?
O tomhle se bavím skoro denně s přáteli, protože mamka, já i hodně dalších žen v mé rodině jsme musely brát antikoncepci i z jiných důvodů, než jen ochranu proti oplození. Myslím si, že je to právo každé ženy. Ženské tělo je její tělo, a to je propojeno s jejím mozkem, kterým by každá měla rozhodovat o svém těle. To je vše, co k tomu řeknu.

Všimni si, že jsem se tě nezeptal na vysvětlení tvé nové barvy vlasů, tak jako to dělají snad všichni.
*směje se* Toho si cením.

Jakou nejtrapnější otázku o vlasech jsi dostala?
Když už se někdo chce bavit o mých vlasech, ráda to směřuju na důvody, proč si je barvím. Pro mě je to vyjádření samy sebe. A bolí to mnohem méně než tetování. Těch už mám hodně.

Písničky Paramore se dost objevují na karaoke. Zkoušela si to taky někdy?
Jo. Byl to strašný zážitek. Chodívala jsem s velkou bandou kamarádů na laser-tag v Nashville, to bylo poté, co se „Misery Bussines“ stalo dost populární. Zdálo se jim to fakt zábavné mě tam postavit. Nakonec jsem řekla, že mi to je jedno a šla zpívat. Nevím, jak je to možné, ale zněla jsem hůř než kdokoliv, kdo ten song kdy zpíval. Bylo to fakt k pláči.