Rozhovor s Hayley pro britský Cosmopolitan

13. 8. 2014 | Autor: | Bez komentářů |

hayley williamsLetní turné Paramore a Fall Out Boy po přestávce pokračuje na západ a Hayley Williams na cestách dále rozdává rozhovory, tentokrát pro britský Cosmopolitan. Kapela totiž v nejbližších dnech odcestuje na skok za oceán a poprvé zahraje na festivalech Reading a Leeds jako hlavní hvězda. Redaktorka Kate Lucey se tak snažila zjistit, co chystají Paramore pro anglické návštěvníky a jestli se bude show lišit od aktuálního setu na Monumentour. Jelikož je Cosmo především ženský magazín, zpěvačka také promluvila o tématech jako diskriminace v muzice, vyjadřování individuality nebo chystané vlastní kolekci barev na vlasy. Celý rozhovor máte níže přeložený.

Hayley Williams o Reading & Leeds, ženách, vlasech…

Na Twitteru všichni vychvalují Monumentour. Zdá se, že si to zatím užíváte, co?
Jo, to jo… Mám pocit, že jsme to měli udělat už dávno. Spolu s Fall Out Boy jsme v podstatě vznikli na stejné půdě, ale pak se rozutekli, dospívali, tvořili věci mimo náš okruh a lidé to akceptovali. Je to super. Dlouho jsme na společné turné čekali, všichni tak nějak každý večer oslavujeme.

Těší nás, že se v srpnu vracíte do Anglie na Reading festival.
Ano! Taky se těšíme.

Co se to stalo, že jsou dva headlineři, vy a Queens of The Stone Age?
To nevím, asi se nemohli rozhodnout, kdo je lepší.

A jak to bude probíhat? Vy zahrajete písničku, pak oni nebo budete dělat všechno dohromady? Nebo vy budete hlavní hvězdy v Leeds a oni v Readingu?
Hádám, že si budeme střídat koncertové večery, ale já si myslím, že Queens jsou lepší. Což v podstatě stejně musím říkat, není pěkné být nafoukaný.

Ale je správné být hrdý, Paramore se vážně daří.
To ano a jsem ráda, že jsme to dotáhli až na hlavní pódium. Na tom festivale jsme si užili už dost hraní před závěrečnými kapelami.

Minule to bylo ohromné.
To jsme hráli před The Cure, bylo to ŠÍLENÉ.

 

S novým albem koncertujete asi rok.
Rok a půl. Utíká to.

Užíváte si hraní nových písniček nebo už vás to trochu nudí?
Ve skutečnosti je to pořád skvělé, protože jsme ještě rozhodně neodehráli celou desku. Hodně najednou jsme toho dali na naší plavbě, tam bylo víc času, ale rozhodně mě to nenudí. Myslím si, že to jsou ty nejlepší kousky, co jsme kdy napsali a je fajn je předvést.

Můžeme čekat nějaké novinky na festivale nebo se budete držet hitů?
No to záleží na tom, kolik nám přidělí času. Při Monumentour máme se dvěma hlavními kapelami kratší setlist, než jen při samostatném koncertě. Nemusí to tak nutně působit, protože pořád je to velká show, ale nehrajete zcela vše… Na konci minulého roku už naše koncerty měly 100 minut – což je pro kapelu jako jsme my hodně, ještě s rychlými songy.

A hodně pohybu. To musíš mít pohodlné boty.
Rozhodně. Hodně běhám. Záleží to na několika faktorech, ještě jsme se nerozhodli, co a jak. Bude to nejspíš něco podobného, jako aktuální show. Uvidíme, co se vleze. Určitě tam budou fanoušci, kteří nás podporují už několik let, ale určitě tam bude mnohem více lidí, co nás nikdy neviděli.

Očividně se vám aktuálně daří a ty sama jsi cílevědomá. Čeho chybí dosáhnout?
Nevím. Všechny velké cíle jsme si odškrtli. Ale možná to bude něco, co objevíte cestou, podle toho, jaké dveře se otevřou a co vás inspiruje. Co se týče naší kariéry, snažíme se řídit podle toho, co nám přijde správné, jaká jsme kapela, co za muziku tvoříme, chceme tvořit, jak to bude zapadat? Jak to všechno zrcadlí, kým zrovna v daný moment jsme? Nikdy se nechceme za něčím hnát. Jen být Paramore. To chceme prodávat lidem a získávat nové fanoušky po celém světě tak, abychom se „zvětšovali“, ale zároveň to bylo přirozené a nenucené.

Tahle doba je pro ženy v hudebním průmyslu příznivá, že ano?
Myslím, že ano, já jsem spokojená. Pravděpodobně by to bylo více motivující, kdyby to tak bylo před deseti lety, na scéně, kde jsme vznikali my. Kdyby tam byly holky mého věku, se kterými bych se mohla spojit, vypovídat se nebo které by mi rozumněly. Být na Warped tour v šestnácti bylo vážně divné a zároveň být jedna z mála dívek a ještě být v popředí mladé kapely… ale podle mě vás to zocelí.
Teď když vidím mladé holky nejen za mikrofonem, ale na jakékoliv pozici, je to povzbuzující. Snad to tak vidí i další, řeknou si, že to není taková věda a prostě se do toho pustí. Snad to bude bráno více jako normální věc. Letos na Warped tour byly v hodně kapelách holky. Je to super, vážně milé. Přichází od nich skvělá vlna hudby. Jsem ráda, že jsem jednou z nich,

To my také. Ale skoro každá žena mluví o diskriminaci pohlaví v průmyslu – máš s tím taky nějaké zkušenosti?
Podle mě tomu neuniknete, ať už se v tomhle pohybujete jakkoliv dlouho. Samozřejmě to bylo horší, když jsme byli mladší a menší kapela. A taky jsem tomu věnovala větší pozornost, protože se mě všechno hned dotklo. Koncertujete a v davu jsou chlapi, kteří prostě neví, jak se chovat, když je na pódiu holka a vy jste ještě k tomu za mikrofonem, což se dá částečně považovat jako pozice autority. Je směšné, že lidé občas neví, jak se k tomu postavit. Ale já se to naučila už z počátku, začalo to hádkami, kdy pak ostatní v sále zmíněné jedince sami vyhodili ven. Teď to ignoruju. Jeden ignorant na koncertě nemá dopad na celou show nebo na mě jako ženu nebo obecně člověka. Snažím se své bitvy vybojovat sama. Když potkávám jiné kapely, které s tímhle mají problémy, říkám si ‚sakra, to je na nic‘, protože si pamatuju, jak jsem to jako mladší vnímala. Mám kamarádku v kapele Candyhearts a ta si všímá hodně blbostí na internetu, protože vznikli nedávno a jsou tak noví. Pořád si o tom povídáme a snažím se ji podporovat. Na konci dne opravdu záleží na těch, kteří přijdou, fandí vám a udělají tohle pro další mladé holky, které tak vidí, že vy zvládáte vlastní problémy s pozitivním přístupem.

Dal vám někdo radu, kterou se řídíte doteď?
Takovou, která by se vztahovala přímo k feminismu nebo mě jako ženě v tomhle žánru hudby, to ne, ale obecně je mi velkou podporou Shirley Manson. Chová se ke mně báječně. Hodně dlouho jsme spolu nehrály, ale před rokem a půl jsme vystupovali na Soundwave v rámci prvního propagačního turné k nové desce a právě ona mě moc povzbuzovala slovy jako ‚potřebujeme drsné holky, dívky s jistým postojem a ty, které se nebojí to na pódiu rozjet, které se nenechají zastrašit tím, že jim někdo řekne, že něco nemůžou‘. Jsou to jednoduchá slova, ale dodávala mi odvahu, nejenom v rámci naší muziky a toho, co chceme jako kapela. Je to neuvěřitelná osobnost, skvělá autorka, obdivuju ji. A pak se s ní setkat tváří v tvář.. potkat své idoly občas nemusí být tak zlé.

S Paramore jste vždy byli dobří v prosazování idividuality.
Taková jsem byla i ve škole. Oblíkala jsem se trochu jinak než ostatní a užívala si to, ráda jsem ta jiná. Ne že bych měla ráda, když na mě lidé zírají, ale nevím… Hádám, že jako dítě jsem nechápala, co to všechno znamená, protože jsem si myslela, že každý má být odlišný. Asi jsem díky tomu odhodlanější, protože vím, jak se cítí ti, co nás píší na Twitteru nebo kdekoliv jinde, že nezapadají nebo je ostatní šikanují. V té pozici jsem byla já.
Muzika byla skvělým útočištěm. Všechno nevyřeší, ale dá vám jistotu, sednete si do pokoje, napíšete písničku nebo se setkáte s lidmi, kteří chtějí taky tvořit. Nejsou úplně stejní, jako vy, ale sdílejí stejné cíle – vyjádřit se vlastním způsobem a já si říkám, že jestli to pro někoho znamená si třeba obarvit vlasy nebo napsat báseň, tak co, lidé by měli dělat to, co chtějí a neměli by se strachovat o to, co si myslí ostatní, to je na hlavu.

Na koncertech Paramore je hodně dívek s obarvenými vlasy, to tě musí těšit.
Jo, líbí se mi to. Teď už je to mnohem přijatelnější a celkově více normální vidět lidi s barevnými vlasy nebo bláznivým makeupem, ale podle mě je to díky tomu, že bojují za svá práva vyjádřit se nebo se prostě chovat šíleně, oblíkat se výstředně. Takové lidi na světě potřebujeme, jinak skončíme všichni s kufříky, kravatou a v oblecích.
Nejvtipnější jsou pohledy těhle chlapů, když s nimi nastupujeme do letadla, protože stojíme v podnikatelské lajně. Volají na nás ‚hej, tohle je business třída, vy to musíte obejít‘ a my se hájíme, že jako ne, my jsme si to zaplatili tak, jako tihle ostatní v oblecích a kravatách. Je fajn vidět, že jsme byli schopni dosáhnout toho, čeho jsme chtěli, a zůstali sami sebou. Můžeme tak ukázat lidem, hlavně těm mladším, že je to možné.

A tobě brzy vyjde vlastní kolekce barev na vlasy, že?
To jo, zrovna na tom pracuju. Měli jsme hodně schůzek a všechno je takové obchodnické, což mi přijde šílené, protože celkově je to dost kreativní proces. Nikdy mě nenapadlo, že budu zakládat jinou společnost, než naši kapelu. Je to jiné, hodně se toho učím. Zrovna včera večer jsem pročítala nějaké e-maily a obchodní záležitosti, to bylo zajímavé. Vážně je to zábava. Až budu moci zvát lidi a ukazovat jim, co se děje a o čem to všechno je, tak to udělám. Zatím je moc brzy něco prozrazovat.

Měla bys tam zakomponovat i Paramore, něco jako „Still Into Blue“ nebo „Ain’t It Plum“.
To je super nápad! Takové hříčky miluju, určitě jich tam bude spousta.

 

  Přidej komentář

Pokud chcete mít vedle komentáře vlastní ikonku - avatar, nahrajte ji na Gravatar.com