Hayley shrnuje životní cestu s alby Paramore a vlastní projekty

16. 3. 2015 | Autor: | Bez komentářů |

hayley williams nylonNež Hayley sepíše více než 140 znaků na Twitteru, chvíli to trvá. Jak sama říká, je jednoduše líná. Po delší blogové odmlce se ale opět vrátila a na paramore.net zveřejnila nový příspěvek. Trefně jej nazvala „Obecně o životě“. Popisuje v něm totiž dráhu s alby Paramore a jak je těžké skutečně opustit „život“ jedné desky a přesunout se k další. I to je jedním z důvodů, proč se v dubnu a květnu koná turné Writing The Future, kde by měla skončit éra eponymního alba. Dočkáme se pak nové tvorby? To je zatím ve hvězdách.

Kromě zamyšlení o kapele nás Hayles informovala o dvou velkých projektech, které má pod palcem. Do finální fáze se dostává její vlastní kolekce barev na vlasy, o kterou usiluje již čtvrtým rokem, a nově se dozvídáme více o online pořadu Kiss-Off, který bude zpěvačka moderovat. Zřejmě zjistíme něco nového o inspiracích a vzorech, které dopomohly Hayley Williams prezentovat se takovým stylem, jakým ona sama chce. Detaily naleznete v samotném článku, který máte níže celý přeložen, a také ve starších příspěvcích zde na webu.

Snažím se pochopit, jak to můžou být tři roky, co jsme napsali a nahráli eponymní album. Jak je to možné, že téměř uzavíráme éru s touhle deskou? Pamatuju si, když se náš tým začal na začátku roku 2006 ptát na další album a jestli začneme tvořit to, z čeho později bylo „RIOT!“. Nikdy na ten rozhovor nezapomenu, byla jsem tak smutná. Vše se pro nás s AWKIF teprve rozjíždělo a měla jsem pocit, že s ním můžeme ještě dlouho pracovat. To léto jsme byli na Warped Tour a když se začaly prodávat první lístky na náš samostatný koncert, postupně jsem byla čím dál víc spokojená, co jsme s první deskou dokázali. Dali jsme jí, co si zasloužila – v podstatě vyprodané turné, a ona nám dala základ pro celou naši budoucí kariéru.

Dnes je mi zase smutno. Tentokrát po našem čtvrtém albu. Na dálnici jsem poslouchala pár písniček… Což je to nejlepší místo, kde poslouchat vlastní desku, protože nemusíte zastavovat na červenou a říkat si, jestli lidi slyší, že posloucháte vlastní hlas. Pouštěla jsem si některé songy, co jsme nehráli, některé, co jo… A měla jsem pocit, že ještě nejsem připravená se toho pustit. Vážně je pravda, že je tohle album naším zatím nejoblíbenějším. Vážně je pravda, že jsme se stali takovou kapelou, jakou jsme vždycky doufali, že budeme. Asi jsem to věděla, že to v nás celou dobu je, ale ne vždycky se mi podaří vše dobře vyslovit. Lépe mi jde vložit ty pocity do textů. Řekli byste, že texty a slova jsou to samé… ne! To, že jedeme s eponymním albem ještě jednu sérii koncertů, mě momentálně uklidňuje… Díky tomu nemám výčitky. Jsem nadšená. Ještě je v něm kus života a měla bych takový pocit navždy, kdybychom neměli ještě jednu šanci to s ním prožít. Na Writing The Future jsem maximálně připravená.

Během jízdy jsem v nějaký okamžik musela omylem zmáčknout náhodné přehrávání, protože začala hrát „Whoa“. Praštila mě do nosu nostalgie, kterou jsem v ten den už rozhodně nepotřebovala. Ale nebyla jsem z toho smutná, naopak hrdá a šťastná. Připomnělo mi to, že v jistou chvíli jsem si myslela, že lepší než to album už to nikdy nebude… A my pak s kluky napsali další tři alba a na každé z nich jsem byla pyšná. Díky tomu pocitu si udržuju naději a inspiraci. Ačkoliv je to trochu smutné, že za sebou musíte nechat nějakou část vašeho života, je to nezbytné. Je tady toho víc. Budoucnost vás potřebuje, čeká vás tam novější a silnější verze vás samých. Ach jo, netuším, co čeká Paramore a nemůžu se dočkat, až to zjistím.

Co se týče jiných, méně hudebních záležitostí, měla jsem od Monumentour dostatek volného času, abych zapracovala na několika projektech. Jedním z nich je byznys, který od základů vytvářím. Má vlastní řada barev na vlasy. Vážně jsem chtěla, aby v tomhle období už vyšla… Ale SAKRA jak já podcenila to množství práce. Možná tomu neuvěříte, ale směrem k vlastní společnosti s barvami na vlasy se propracovávám čtyři roky. Začala jsem asi v době, kdy jsme s Jeremym a Taylorem jeli na festival Bamboozle, ale nevystupovali jsme tam. Myslím, že to byl rok 2011. A teď máme 2015 a já konečně můžu říct, že se sen stává skutečností. Dokonce se právě vyrábí. Už se to děje! Až budu stoprocentně vědět, že o tom můžu na veřejnosti více mluvit, můžete se vsadit, že o tom budu vykřikovat z vrcholků internetových hor. Nemůžu se dočkat, až do toho všechny zasvětím… Hodně se při tom učím a doufám, že budu moci sdílet tyhle znalosti s ostatními, aby tak mohli vzít umění sebevyjádření s jistotou do svých vlastních rukou! Bude to zábava.

Druhá věc, na které pracuju, byla oznámena minulý týden, ačkoliv jste to mohli snadno propásnout, pokud nejste přilepení k obrazovce nebo na Twitteru tak, jako já. Budu moderovat internetový pořad o visáži a makeupu a vlastní inspiraci. Show se bude jmenovat Kiss-Off a je součástí online magazínu/komunity nazvané Popular, kterou vytvořil můj kamarád Marvin Scott Jarrett, spoluzakladatel časopisu Nylon (MOŽNÁ JSTE O NĚM SLYŠELI). Je to skoro neuvěřitelné, že jsem na něj narazila minulé léto v potravinách a ani ne po roce můžu být součástí jeho nového projektu. Strašně se na to těším. Vážně tam poznáte, jaký jsem nerd… A snad taky uvidíte, jak různorodé jsou mé vzory a inspirace. Ten pořad NEBUDE o tom, jak „vypadat hezky“ nebo „takhle byste měli vypadat!“. Ve skutečnosti to bude o povzbuzení lidí, zejména mladých lidí, že krásu netvoří dokonalost. Nacházet sám sebe skrze vlastní inspirace, malovat svou osobnost na vlastní tvář a užívat si ten proces sebevyjadřování… to je to krásné. Nejlepší na tom je, že můžu pracovat s Brianem O’Connorem (můj nejlepší kamarád asi 10 let/chlapík, díky kterému vypadám na cestách a ve videích jako živá bytost). Už jsme pár epizod natočili a jsem si jistá, že jich ještě pár přibude, jakmile budeme na turné. Snad neusoudíte, že jsme úplní břídilové. Ale asi jo. No jo.

Booože. Vynechala jsem něco? Moc jsem nemluvila o plánování svatby, co? Když řeknu, že můj život je teď šílený…Myslím tím, že je ŠÍÍÍÍÍ-LENÝÝÝÝ. Ale jen v tom nejlepším slova smyslu. Musím se vždycky štípnout a mezitím si škubu své vybledlé a kudrnaté oranžové vlasy. Je to super. Tak dobrá. Tohle byl ten nejdelší příspěvek v mém životě. Ale už jsem vám to dlužila. Vždycky si dávám dlouhé pauzy, než napíšu něco osobního, a lidi se mě na ty články ptají. Možná jsem ztratila můj kontakt. Hayley před dvacítkou šíleně přispívala na Xanga a LiveJournal… Starší já je schopné jen 140ti znaků. No nicméně, snažila jsem se! Díky, že to čtete, že se staráte, že nás podporujete.

Taylor, Jeremy a já jsme navždy vděční za tuhle velkou šílenou rodinu, kterou jsme poznali ve vás všech a nemůžeme se dočkat, až budeme v dubnu a květnu společně řádit. Hezké jaro přeji!

S láskou,

Hayley!

 

  Přidej komentář

Pokud chcete mít vedle komentáře vlastní ikonku - avatar, nahrajte ji na Gravatar.com