Jak už bylo avizováno na Facebooku, tento týden proběhlo interview pro hudební server AbsolutePunk.net. Redaktor Keagan Ilvonen měl možnost položit Hayley několik otázek, a tak se z rozhovoru dovídáme spoustu nových informací jak o novém albu, tak o procesu nahrávání, vývoji, inspiracích každého člena či spolupráci s jinými hudebníky a také je nakousnuto světové turné.

Prozatím si můžete přečíst vše v originále, překlad bude později. Překlad je nyní kompletní a pokračuje v celém článku:

Myslím, že nejlepší bude začít novým singlem „Now“. Proč jste zvolili právě tuto píseň? Jak bys ji porovnala s vašimi předchozími singly?
Upřímně jsem byla překvapena, když mluvím o labelu, že každý byl hned připraven vypustit první „Now“. Ve srovnání s některými jinými písněmi je dost temná. Jde o to, že kdokoliv mohl vybrat jako první singl kteroukoliv píseň a já bych s tím souhlasila. To je pro mě osobně nezvyklé. U minulých alb jsem vždy byla přesvědčena o jedné písničce. Nechci tím říci, že za „Now“ nestojíme…Jen jsme zjistili, že stojíme za každou písní z tohoto alba!

Nové album jste se rozhodli pojmenovat eponymně. Berete to jako velké rozhodnutí? Kapely většinou dávají deskám eponymní název, když mají pocit, že to naznačuje zvuk, který se snažili vytvořit. Cítíte, že tohle je hudební výraz, kterého jste se snažili dosáhnout?
Prostě se nezdálo být správné se snažit a nutit se vymýšlet jiné jméno, když nás ty písničky zasáhly jako blesk. Myslím tím, že jsme na toto album nijak nemohli tlačit, i kdybychom se snažili. A sem tam jsme to zkoušeli. Ačkoliv vím, že proces psaní byl velmi vyčerpávající, když o tom zpětně přemýšlím, všechny ty písně vznikly tak nějak samy! Šlapalo to a bylo to nenucené. Nazvali jsme tu desku tím, čím je. Jsme to opravdu my. Doufám, že to něco důležitého řekne našim fanouškům.

Jak se lišil proces psaní oproti minulosti? Bez vytahování minulosti, bez dvou zakládajících členů se muselo nějak změnit tempo. Máte pocit, že tobě, Jeremymu a Taylorovi ta změna jako skladatelům a umělcům  pomohla?
Rozhodně. Jsem velmi vděčná za to všechno, čím jsme si prošli. Vážně se toho více naučíte ze špatných věcí… Věřím v to. Provede to něco s vaším pohledem na věc a já jsem nikdy neviděla nás tři tak jasně. Taylor a Jerm jsou tak talentovaní. Opravdu jsme jeden druhého při tomto procesu psaní potřebovali, protože ano, nejprve to bylo divné a neprobádané území. Pak opět, kdybychom k tomu nebyli přinuceni, možná bychom se dobrovolně nikdy nerozhodli otevřít se tolika možnostem. Hudebně si myslím, že se nejvíce změnil Taylor, stal se nyní hlavním autorem písní v kapele. Na albu hodně uslyšíte jeho osobnost šíleného vědátora, která vystoupila na povrch, předtím takovou možnost neměl. Jeremy, jako vždy, přišel s těmi nejlepšími basovými party. Od našich začátků, kdy jsme se poznali, až do nahrávání tohoto alba, jsem ho takovým způsobem neviděla hrát. Jsem na své přátelé hrdá, naprosto zazářili.

Myslíš si, že textově bude album jiného ražení, vzhledem k vašim životním situacím? Ty jsi ve vztahu s Chadem Gilbertem, Jeremy je ženatý a celkově vše, co se stalo za poslední čtyři roky.
Za ty poslední dva roky jsem konečně měla ten čas a prostor, který jsem potřebovala, abych dospěla a stala se ženou. Takže, jo… V podstatě bych řekla, že jsou mé texty jiného ražení. Doufám, že dospěly se mnou. Co se týče lásky, jsem v tom hlouběji než kdy dřív. Když vidím jednoho z mých nejlepších přátel tak šťastně ženatého, inspiruje mě to, abych nadále věřila v lásku. Je to těžké! Vážně se musím občas poprat s tím realistou uvnitř. Nicméně na albu pár zábavných zamilovaných písniček je. Jsem si jistá, že co budu žít na téhle bláznivé planetě, vždycky ve mně bude to naštvané, náctileté já. Ale pááni, když jsem konečně jednou něco prožívala, cítila jsem se neskutečně svobodně

Šušká se, že zvukově by se nové album dalo srovnat s kapelou Metric, je to vůbec pravda a kdo vás ovlivnil během psaní a nahrávání?
Lhala bych, kdybych neřekla, že jsme všichni poslouchali více elektronické muziky než kdy dříve. Myslím, že je to kvůli momentální popularitě tohoto žánru. Ale i přesto bych neřekla, že zníme jako kterákoliv z těch kapel. Spíše to vypadá, jako by nám někdo nechal volnou ruku v nafukovacím hradě plném nástrojů a my do nich pár dní  třískali ne…bezdůvodně?
Taylor hodně poslouchal Alt-J, já každý den poslouchala rádio Sirius XM, kanál s názvem „1st Wave“ / „První vlna“ a v autě se dostávala do goth nálady, a Jeremy nás informoval o novém hip-hopu. Nikdy jsme při tvorbě nezkoušeli nic s dubstepem.

V době, kdy bude album vycházet, už to bude 3 a půl roku, co jste vydali vaše poslední klasické album –  Brand New Eyes. Pro kapelu to byla zatím nejdelší pauza mezi dvěma deskami (když nepočítáme Singles Club), máte pocit, že to vytvořilo nějaký druh tlaku na album?
Ve skutečnosti si myslím, že to vytvořilo opak. Ačkoliv jsme v podstatě nikam neodešli, museli jsme si dát na chvíli přestávku. To drama bylo pro mě tak nudné, takže si ani neumím představit, jaké to muselo být pro fanoušky. Hlavně pro lidi, kteří fanoušky nejsou! Skoro jsem je slyšela „Proboha, zas tady jsou Paramore, chovají se jak spratci z dětského hřiště!“ Dát si načas bylo dobré, nechali jsme tak vše usadit a mám pocit, že dostáváme druhou šanci. Možná teď lidé budou poslouchat pro tu hudbu a ne kvůli stále tomu samému na obálce každého časopisu.

Ohledně detailů o desce, můžeš nám říci něco dalšího? Třeba názvy písní, délku alba, atd?
Je to nejdelší album, co jsme prozatím nahráli. Jsem na to pyšná. Popravdě, když jsme začali skládat, dát dohromady 5 písní se zdálo být nemožné! Co se týče názvů, nejsem si jistá, proč jsme ještě nevydali seznam skladeb, ale zřejmě bych s tím měla počkat, abych nezkazila zase nějaké překvapení, jak to umím jen já!

Již teď máte ohlášeno na únor pár mezinárodních dat s mewithoutYou a pak také pár festivalů. Kdy můžou lidé Paramore očekávat a mohla bys naznačit, kdo vás bude doprovázet? Možná Tegan and Sara?
Data s mewithoutYou jsou teprve začátek! Chceme být všude, jak jen to bude možné. Nemůžu uvěřit tomu, že to opět rozjíždíme s mou nejoblíbenější kapelou na světě. Život je divočina.
Na našem koncertě minulý rok v Pomoně nám předskakovali Kitten a my bychom s nimi chtěli dále hrát. Zbožňuju Candy Hearts a myslím si, že by se líbili i našim fanouškům. Dále jestli bychom mohli hrát pár koncertů s Shiny Toy Guns, tak bychom já a moje kamarádka Carah mohly blbnout na stejném pódiu. Je nejlepší. Celkově je v muzice  mnoho žen a já se těším, že pro ně rok 2013 bude skvělý, s nebo bez turné Paramore.

Kromě otázek o novém albu chtěli čtenáři vědět, jestli plánuješ vydat nějaký sólo materiál? Nebo možná vedlejší projekt s Chadem?
Sólo projekt? Kdo ví! Mám teď Paramore radši, než kdy dřív. Nemyslela jsem si, že je to možné! Takže opravdu nemůžu tak dopředu přemýšlet.
Co se týče projektů s Chadem… Tak tak s ním udržím krok! Ukazuje mi tak 10 nápadů na písničky denně! Je to vlastně velmi inspirativní. Píšeme a hrajeme společně jen tak pro zábavu, ale žádné společné projekty, o kterých by se dalo mluvit. Uvidíme, co ukáže deska a pokud on někdy nahraje cover „Enter Sandman“ na akustickou kytaru, byla jsem to já, kdo ho ten song naučil správně hrát. Tohle si můžete zaznamenat jako společný projekt.

Před pár lety jste byli na turné s No Doubt, které vede jedna z největších ženských ikon v rockových  kapelách. Vyměnila si Gwen s tebou nějaké triky nebo znalosti?
Gwen je úžasná. Drží se nohama při zemi a stále tvrdě pracuje. Ani nemůžu vyjmenovat, co všechno dělá během jednoho dne na turné. Neřekla nikdy nic šíleného, ale mnoho povzbuzujícího. Celkově ten fakt, že jsou jako kapela stále pohromadě je dostatečnou motivací, ne? Nejsem si jistá, jestli tohle vyzní správně, ale vidět její život a vše, co dělá, chtěla bych, aby sláva a úspěch nešli ruku v ruce s každým v hudebním průmyslu. Ta „sláva“ je stejně falešná. Budu nadšená, když si naše album povede dobře a lidem se bude líbit… ale stejně si pokaždé budu připadat hloupě, když jedeme do LA a nějaký paparazzi – který naprosto netuší, kdo jsem – mě začne fotit a řve „Kayley“. Pořád mi bude trapné kráčet po červeném koberci, celá nastrojená a někdo se mě zeptá, co si myslím o novém účesu Miley Cyrus. Děláte si ze mě srandu? Takhle opravdu v téhle zemi vypadá „sláva“ a je to o ničem. Mám ráda tu část, kdy se pracuje, tu kreativní stránku a spojení s opravdovými lidmi, kterého se mi dostává díky muzice. Takže když mi lidé řeknou, že jsem další Gwen Stefani, nepřemýšlím o Gwen na obálkách časopisů. Myslím na holku, která napsala „Simple Kind Of Life“ a nyní, o mnoho let později, se každý večer na pódiu usmívá, když zpívá „Vždycky jsem si myslela, že budu mámou“. Má osobní cíle a sny a mnohých z nich již dosáhla. Myslím, že by o ně stála, i kdyby se nikdo nedíval.

Můžeme od tebe očekávat nějaké kolaborace jako s mewithoutYou? Jestli ne, s kým by jsi ráda spolupracovala?
Moc ráda bych spolupracovala s Bruno Marsem. Hudba od Motown a staré R&B se mi velmi líbí a on tím zavání. Není to pro něj jen inspirace. Vypadá to spíš, jako by mu to kolovalo v krvi. Jeremymu a Taylorovi se taky líbí, takže by mohla být zábava dělat mu třeba v nějaké písni „hudební doprovod“ . Taky je tady Glen Hansard z The Swell Season. Když jsem psala „In The Mourning“ (ze Singles Clubu), v hlavě jsem měla jeho hlas.

Ačkoliv nyní máte obrovské koncerty, jste stále velmi ceněni za to, že jste jednou z „těch“ kapel, co se  vypracovala podobně jako Fall Out Boy, My Chemical Romance a teď Fun. a lidé, když je řeč o hudbě,  respektují váš názor. Jmenuj nějaké menší kapely, které podle tebe stojí za poslech?
Vážně děkuji. Hodně to pro mě znamená. Vím, že už jsem několik kapel jmenovala, ale stojí za to se o nich zmínit znovu. Opravdu věřím tomu, že Kitten brzy prorazí. Chloe je hvězda a taneční blázen! Lidi by je měli začít poslouchat teď, když jsou ještě menší kapelou. To samé tvrdím o Candy Hearts. Opačný konec hudebního spektra. Mariel je opravdová vypravěčka. Její texty jsou jedny z těch, mezi které můžou mladí, zejména dívky, zalovit a snad se necítit tak osamoceně. Diamond Youth je další kapela, kterou teď hodně poslouchám. Je to pěkné, slyšet chlapa opravdu opravdu zpívat v rockové kapele. Nakonec pak naši kamarádi z labelu, Twenty One Pilots. No páni. Jestli se tahle kapela do roka neproslaví, tak na světě už neexistuje žádná spravedlnost.

Chceš ještě na závěr čtenářům něco sdělit?
Děkuji, že jste si přečetli moje sálodlouhé odpovědi. Jsem prostě strašně natěšená na návrat. Pokud už jste fanouškem nějakou dobu, děkuji, že jste s námi přes to všechno zůstali. Jestli fanouškem nejste a tohle čtete jen protože se nudíte a tak… Doufám, že si vás získáme s novým albem. Opravdu věřím, že má tu moc!

Moc ti děkuji, Hayley!

Nemáš zač! Díky!