Magazín Red Eye Chicago zavolal Hayley před vystoupením Paramore v show Jimmyho Kimmela (Jimmy Kimmel Live!) a po telefonu ji vyzpovídal. Hayley hovořila například o tom, jak se na album dostalo ukulele, Spice Girls a v neposlední řadě o přátelství v kapele. Originální rozhovor si můžete přečíst pod perexem, překlad bude ještě dnes je hotov, originální článek naleznete zde.

Vím, že Interludes, ve kterých zpíváš s ukulele byly důležitou součástí k tomu, abyste dali nové album dohromady, pomohlo ti to dostat se přes tvůrčí blok a ujistit se, že nejsou nové písně hořké nebo naštvané. Jak se tam dostalo to ukulele? Protože to přináší dobrou náladu?
[Směje se.] Ano, myslím si, že je to opravdu takhle jednoduché. Potřebovali jsme Interludes, abychom se dostali přes…poslední dva nebo tři týdny jsme měli tvůrčí blok a bylo to super depresivní. Na ukulele je něco, co je opravdu radostné a sundalo to z nás ten tlak ohledně toho napsat vážné písně nebo rockové písně nebo cokoliv, o čemž jsme si mysleli, že v tu chvíli potřebujeme…Byli jsme schopní se v tu chvíli podívat na naše životy s mnohem větším smyslem pro humor a být sarkastičtí ohledně věcí, které jsme neměli rádi a být naladění a vysmátí ohledně věcí, které jsme milovali.

Jak by zněla naštvaná píseň s ukulele?
[Směje se] Já nevím, ale chci to zkusit. [Směje se.] Spousta lidí si myslí, že interludes – dělali jsme dosud rozhovory o albu, kdy lidé brali interludes jako naštvané, pomstychtivé písně. A my jsme to tak nikdy nezamýšleli. Prostě jsme se tím bavili a zkoušeli jsme věci měnit, mít se fajn a dostat jakoukoliv píseň, jaká jen byla možná. V budoucnu, pokud se budeme chtít vrátit zpět k těžké, naštvané písni Paramore, možná zkusíme verzi s ukulele.

Ve “Future” zpíváš: “I’m writing the future, we don’t talk about the past“ a v jednom interlude zpíváš: “I’m not angry anymore, well sometimes I am.” Jak poznáš, že ses vyrovnala s minulostí natolik, abys cítila, že jsi schopná se pohnout dál?
No, vím, že je tu něco opravdu nebezpečného na popírání sebe sama ve vyrovnání se s minulostí a pohnutí se. A my jsme to zkoušeli; nebudu lhát. Na začátku procesu psaní jsme napsali píseň s názvem „Proof“, to byla jedna z prvních demo verzí, které jsme nahráli v domě [kytarysty Taylora Yorka].

Říkali jsme: ,,Je to jen zamilovaná píseň. Je to o závazku na dlouhou vzdálenost a volbě mezi tím a strachem.“ Takže jsem si myslela: ,,Oh, dobře, když budeme pokračovat v písních jako je tato, nebudeme muset mluvit o ničem, čím jsme za poslední dva roky prošli jako lidé nebo kapela.“

Myslím, že odtud přichází blok spousty skladatelů, odepírala jsem sama sobě právo cítit bolest a zápas, které jsem v tu chvíli cítila. Myslela jsem, že to odeznělo. Některé ty věci z minulosti se ve spoustě písní opravdu vrátily. Ne tím způsobem, jak jsem si myslela. Ne tím způsobem, kdy bych se cítila trapně. Poslední album, které jsme vydali, bylo o naší kapele a já jsem byla opravdu naštvaná a velmi zahořklá a cítila jsem se, jako bychom se s naší minulostí vyrovnali na tomto albu tak, že to nebylo zahořklé. A nemyslím si, že jsme byli tak moc naštvaní. Myslím, že jsme se s tím jednoduše vypořádávali. A pak jsme jednou cítili, že toho máme dost, posunuli jsme se dál. A teď jsme opravdu připravení pohnout se kupředu.

Na předchozím albu jsi psala hodně o životě v kapele a tohle je o pohnutí se kupředu. Jak moc jsi přemýšlela o ,,Oh, ne, co budu muset říct na tom dalším?“
[Směje se.] Vždy takhle přemýšlím – dokonce předtím než začneme alba psát. Potom, co jsme dokončili „Riot!“, říkala jsem si: ,,O můj bože! Poprvé jsme okusili chuť úspěchu; co řeknu, když se budou dál zajímat?“ Nechci, aby si lidé mysleli, že je to proto, že je naše kapela na dobrém místě nebo že hrajeme vyprodané koncerty nebo že se nám něco dobrého přihodilo a my už nejsme lidské bytosti nebo se neprotloukáme životem.

Říkáš, že jsi pořád obklopenakluky. Jaký je ten účinek a bylo by to s více ženami jiné?
V této chvíli je to pro mě velmi normální. Je to jako mít bratry a vyrůstat v domě plném kluků. Jsem na to zvyklá. Ale zároveň opatruji své dívčí vztahy a přátelství mnohem víc, než jsem to dělala předtím, než jsem vyrazila na cestu. Protože si uvědomuji [Směje se] jak odlišná je dynamika, když jsem obklopena opravdu pozitivními ženami, které jsou silné a inspirují mě…Je vždy úžasné mít tyto přestávky a [čas] se všemi mými holkami. Je to jednoduché a klišé, ale ženy opravdu rozumí jedna druhé a napojené na úroveň, kterou nemůžou chlapi pochopit.

A když jsi obklopená jen kluky a řekneš jim, že jsi znovu posedlá filmem Spice Girls, oni se k tomu nemůžou doopravdy připojit.
[Směje se.] Ano, myslím. Mám celkem štěstí, protože jsou všichni kluci v mém okolí celkem v pohodě, co se mých divných posedlostí týče. Ať je to můj přítel nebo kluci v kapele [včetně basisty Jeremyho Davise], jsme prostě všichni dohromady šílenci a nikdo se nebere příliš vážně.

Takže všichni dohromady sledujete “Spice World”?
Chystáme se na to v autobusu na našem dalším turné! [Směje se]

Plus:
Na vyprodaném koncertu Beat Kitchen v roce 2006: “Bylo to úplně poprvé, co jsme vyprodali naši vlastní show. Vyšilovali jsme. Byla to jedna z těch nocí, kdy jsem věděla, že děláme to, čemu jsme předurčení po zbytek našich životů. Byl to podzim 2006. Byla to vcelku úžasná noc. Vždy tu máme nezapomenutelnou show. Hráli jsme tu na Halloween v roce 2007 a vždy o tom koncertu mluvíme. Vždy když jsem v Chicagu, jdeme nakupovat a jíme Chicago Diner.“
Kdyby se mohla Toma Cruise zeptat na jednu otázku (Paramore účinkovali tu noc v “Jimmy Kimmel Live!” po Tomu Cruiseovi): “No, už jsem měla tu šanci a zkazila jsem to, protože jsme [ho viděli] velmi krátce v ‘The Graham Norton Show’ v Londýně. Plánovala jsem se ho zeptat na ‘The Outsiders’ a tak a když jsme tam stáli tváři v tvář a já jsem se mu doslova dívala mrtvá do očí, byla jsem prostě zaslepená. [Směje se.] To bylo ještě přetím, než to vůbec začalo…Opravdu jsem s ním chtěla mluvit o ‘The Outsiders’, protože to mohl být jeden z jeho prvních filmů. Bylo to v 81., kdy to pro něj všechno začalo. Nevím, na co se ho ohledně ‘The Outsiders’ chci zeptat, myslím, že mu možná chci říct, jak moc miluji tento film a že je šílené ho potkat.“