Hayley napsala článek pro online magazín PaperMag, je to jako první část deníčku z turné, tudíž pravděpodobně můžeme očekávat další kusy 🙂 Součástí jejího reportu jsou i dvě nové fotky. Ten její příspěvek si můžete přečíst tady 🙂 A fotky jsou hned zde:

EDIT (parahani): Jelikož Hayley teď na chvíli zřejmě přešla z LiveJournalu na PAPERMAG, budu se držet tradice, a proto jsem vám její příspěvek přeložila 😉 Najdete ho v celém článku.

Tour deník Hayley Williams část 1: Noví Paramore a návrat na Warped Tour

 

Paramore byli dost propíráni během posledního roku kvůli velmi veřejnému odchodu dvou členů. Nicméně, kapela je zpátky v nové sestavě, koncertuje a podle tour deníku Hayley Williams jsou silnější, než kdy dřív. A ještě navrch – Hayley bude dalších pár týdnů blogovat pro PAPERMAG při jejich turné okolo světa. Tak do toho, Hayley!

 

PAPER magazín. Já opravdu píšu příspěvky pro vás? Jsem nervózní. Tak tady to je.

 

No, tento rok jsme koncertovali asi jen něco kolem měsíce, z čehož mám v krku takový pocit na zvracení. Nejsem zvyklá být na jednom místě déle než den nebo dva. Nepochopte mě špatně, SKVĚLE jsem si užívala umývání nádobí a pobyt u mé mamky, když každý dobře ví, že mám svůj vlastní domov…Jen se prostě necítím být doma, když jsem doma.

 

Těch šest koncertů, co jsme toto léto na Warped Tour odehráli bylo radostně přivítáno mým skoro-se-zblázněním a zdravějším-než-normálně hlasem. Pro mě to byla letní mini-dovolená; jako Gulf Shores (pobřežní město v Alabamě) na víkend s mou rodinou, když jsem byla malá. Jediným důvodem, prč můžu tohle o Warped říct je, že před 6 lety, když jsme poprvé vyráželi na Warped tour, cestovali jsme ve 12-ti místné dodávce, stavěli náš stan v 7 ráno, psali své vlastní reklamní letáčky a jedli jen arašídové máslo a želé. Bylo to těžká, upocená práce a pokaždé by se to vyplatilo, kdyby se na nás před otevřenou bočnici růžového kamionu přišlo podívat více než hrstka lidí. Rychle přetočeno na teď – stali jsme se stálicemi na tomto turné…dokonce nám dodávájí jídlo.

 

Nicméně, nejlepší na pobytu na tomto letním turné nebyl ten luxus, který přišel s poznáním všech detailů. Ve skutečnosti to bylo naprostý opak. Od roku 2005 se snažíme prosadit. Vždy se snažíme ze všech sil. Všechno je to fajn v teorii, ale stane se to velkou přítěží. Po chvíli si říkáte, jaké to bylo setkat se na konci dne společně na zkoušce kapely. Jak hloupě vypadal můj veselý obličej, když jsme tam byli jen my a zvuková aparatura, co jsem si půjčila od chlapíka v mém kostele? Jaké to bylo? Myslím si, že kapely, které usilují o dlouhověkost, musí být schopny najít ten pocit. Ne v nostalgickém slova smyslu, ale ve způsobu, který je skutečný a přítomný. Pokud víte o Paramore aspoň něco, zřejmě se vám doneslo, že jsme nedávno ztratili dva členy a možná jste si i mysleli, že jsme se rozpadli. Dlouho předtím, než se cokoliv z toho stalo, jsem už ztratila mé Goonies ( Rošťáci – dobrodružná komedie o tom, jak parta kluků náhodou najde cestu k pokladu a pak také samotný obrovský poklad) iluze o nás, jak držíme při sobě, riskujeme a hrajeme světu naše písničky. Ztráta členů kapely byla tou nejtěžší věcí, kterou jsme kdy prošli jako jedinci, natož jako „firma“. Bylo to jako ztráta vědomí. (Před dvěma dny jsem dávala krev a omdlela jsem – takže se mi ty vzpomínky oživily.) všechny ty představy se valily tam a zpátky z mé hlavy a přesto jsem si na nic z toho nemohla vzpomenout. Bylo to, jako by mě obkličovaly stěny. Nevěděla jsem, jak to zvládneme, pokud budeme pokračovat.

 

Přetáčíme na teď a po strávení méně než týdnu na našem oblíbeném letním turné nemůžu uvěřit, že jsem více nevěřila. Dokonce i v sebe! Kdybychom teď s kapelou sekli, můžu říci, že jsem strávila našich pár posledních koncertů s pohledem do tváří lidí, kteří byli v první řadě už od prvního koncertu, co jsme v jejich městě hráli. A pokaždé, když jsem se otočila a podívala na kluky, byli tak šťastní, jak jsem je neviděla od té doby, co všechno tohle začalo.) Ačkoliv, nic teď nekončí, takže tohle bylo tak trochu zbytečné.) Jsem tak šťastná, že jsme se rozhodli vrátit se na Warped, protože tam jsme se opravdu stali tím, čím jsme. Turné, kde jsme nebyli nezbytně headlinery, neměli jsme tolik „výhod“ jako nejspíše máme na našich vlastních koncertech a naprosto nic tam nebylo v našich rukách. Pamatuji si, jaké to bylo sedět osm hodin v místnosti s klukama, hrát naše písničky znova a znova, protože na světě nebylo nic lepšího. Šest koncertů mě vzalo zpátky o osm let v tom nejlepším slova smyslu.

 

Za dva dny míříme do Hong Kongu v Číne, abychom tam odstartovali krátké kolečko okolo Pacifiku. Bude to nejkratší turné o kterém jste kdy slyšeli. Nedělejte si starosti, mé blogové příspěvky nebudou takhle dlouhé nebo takto odbíhající od tématu. Nicméně, díky za přečtení.

– HAYLEY