Paramore byli 9. dubna pozváni do ranní show Big Morning Buzz Live na hudební stanici VH1. Hayley, Jeremy a Taylor byli nejprve podrobeni rozhovoru, kde mluvili o novém albu, o nápadu použít „stínové divadlo“ do domácího videoklipu k singlu „Still Into You“ a čí ruce to vlastně byly. Do své návštěvy na VH1 zahrnuli také akustické vystoupení „Still Into You“, během něhož je doprovázel Taylorův bratr Justin. Rozhovor naleznete v originálním jazyce pod článkem, ještě dnes bude přeložen. Překlad je hotov, pokud si chcete přečíst originál, stačí kliknout zde.

VH1 TUNER: Takže, vím, že to pro vás bylo několik těžkých let jak z osobního tak z profesionálního hlediska, ale vaše nové album dnes vychází! Hayley, ty jsi v neděli večer na svém Twitteru uvedla, že se ohledně vydání cítíš „podivně emotivní“. Můžeš to trochu vysvětlit a proč ve vás toto album rozdmýchává pocity, které se domníváte, že jsou „divné“?

HAYLEY WILLIAMS: Jeden z mých přátel, který fotografoval cover Alternative Press mi napsal jednu velmi povzbudivou zprávu určenou nám všem a to mě trochu donutilo na všechno si vzpomenout. Mluvili jsme stále o těch dvou posledních letech a jak rychle to uteklo a já jsem začala myslet na to, jak každá píseň vznikala a na věci, kterými jsme si museli projít, abychom se dostali do tohoto bodu.  Prostě někdy cítím, že vidím věci průzračně čistě a většinu času je tu mlha, ale tak jako tak, musíte jít s proudem. Ale minulou noc jsem si připadala, jako bych opravdu rozuměla každé nahrávce, kterou jsme udělali a všem věcem, kterými jsme jako kapela prošli, museli jsme se přes ně dostat. Museli jsme to udělat. Myslím, že tohle album je náš cíl a důvod, proč jsme se všichni potkali. Je to ta nejdůležitější věc, jaké jsem kdy byla součástí. Takže, ano, bylo to podivně emotivní. (Směje se)

Teď vím, že vaše album před několika týdny uniklo. Jak jste všichni reagovali, když jste slyšeli tu zprávu, že se to dostalo ven dříve a co pro vás tyhle věci znamenají?

JEREMY DAVIS: Samozřejmě se nás to dotklo. Instinktivně jsme očekávali, že se to stane. Bylo to překvapení, ale věděli jsme, že to časem přijde, jen jsme nevěděli kdy. Samozřejmě, že když jste umělec, chcete mít kontrolu nad tím, jak jsou věci představovány, zvláště pokud se jedná o něco, na co jsme tak pyšní.  Měli jsme plán. Je to legrační, bylo nám řečeno, že by to mohlo uniknout, ale když se tak opravdu stalo, zmohli jsme se na „COŽE?!?“ Musíte si prostě uvědomit, že to je tak, jak to je a díky bohu lidé, kteří si to poslechli, reagovali pozitivně. Někdy může být únik alba špatný, ale já myslím, že tohle bylo pozitivní.

Moc se mi líbilo vaše video k „Still Into You“ se stínovými loutkami. Můžete mi říct trochu víc o vývoji tohoto konceptu a jak se cítíte ohledně vzniku textových videí?

TAYLOR YORK: Vždy chceme zkoušet a být kreativní, jak jen to je možné. Necítíme to tak, že nikdy neuděláme nic, co je tak super. Viděli jsme lidi, jak vytvářeli jednoduchá videa a říkali jsme si: „Sakra, proč nás to nenapadlo?“ Myslím, že tohle video s textem bylo jedním z momentů, kdy si řekneme „UDĚLALI JSME NĚCO ÚŽASNÉHO! NE PRO PENÍZE!“

HW: On to točil a nasvěcoval.

TY: Celou dobu ležící pod postelí.

HW: Jeho (zřejmě Jeremyho- pozn. překl.) manželka a já jsme dělaly ty loutky, bylo to opravdu zábavné.

Co nám můžete říct o vašem „opravdovém“ videoklipu, který dnes vychází?

HW: Moc se mi líbí. Tak to je. (Směje se)

Když jsme dostali [od režiséra Isaaca Rentze] zpracování, opravdu vyčnívalo mezi ostatními, které jsme dostali. Spousta lidí přišla s tím, co byste od milostné písně očekávali. Vidíte chlapce a dívku a je tu příběh…Ale Isaacovo zpracování mělo mnohem více co dělat s pocity, používalo obraznost a situace, které nejsou jako „skutečný život“, aby se to dalo vylíčit. Když se zamilujete, cokoliv se zdá být možné a prožíváte takové ty motýlky v břiše. Opravdu jsme si s tím nápadem užívali a co to znamená, jak to vypadá a jaké to je. Nechtěli jsme ukazovat rande a typické velké polibky – jako vrchol toho všeho, nechtěla jsem líbat nějakého herce.

Všiml jsem si, že teď máte svůj symbol. Jaké jsou vaše oblíbené symboly v rockové historii a můžete nám prozradit, proč jste se rozhodli objevovat přidáním nějakých vizuálních ikonografií k identitě vaší kapely?

HW: My jsme nikdy neměli logo, víte? Dokonce typ písma, který používáme pro jméno naší kapely, jsme s několika těmi alby změnili. Prostě jsme nikdy neměli jedno konkrétní, které by mohli naši fanoušci používat nebo tak. Vždycky jsme ho chtěli, ale nic se nezdálo přirozené nebo správné, takže jsme si ho nevynucovali. Když jsme dělali Singles Club – což bylo jako tyhle série 7 vinylů, které jsme vydali, na každém byla jedna píseň a fanoušci je mohli získat na našich stránkách – rozhodli jsme se, že chceme všichni společné tetování, protože jsme si připadali velmi blízcí. S ničím jsme nepřišli, jen jsme si sedli do našeho autobusu s tatérem z Warped Tour, abychom přišli s něčím opravdu rychlým. Pak jsme přišli s tím, že uděláme „three bars“.

Opravdový význam to má v negativním prostoru, který je kolem toho. Negativní prostor jsme my tři a „pruhy“ a všechno kolem, co dělá ten negativní prostor jsou lidé kolem nás, kteří udělali z Paramore to, co jsou. Naši fanoušci, lidé a skupina, se kterou jezdíme na turné a naše rodiny. Je to zábava, stalo se to opravdu rychle a to, tak moc pro nás znamená, že to spolu sdílíme a naši fanoušci to sdílí s námi. Je to super. A i když si stále držíme tento symbol, má mysl okamžitě zamíří k Black Flag, když na „bars“ pomyslím. Jsou kultovní! Nemůžu ani spočítat, kdy si mí přátelé nechali udělat to tetování. Zbožňuji to a líbí se mi, že teď máme něco, co je naše a možná naši fanoušci také. Už jsem viděla několik fanoušků s tímto tetováním a je to vzrušující.

Ve vaší písni „Hello Cold World“ zpívá Hayley “22 is like the worst idea that I have ever had/It’s too much pain, it’s too much freedom what should I do with this.” A tvá dobrá přítelkyně Taylor Swift má také píseň 22. Co je na tomto věku tak zvláštního?

HW: No, já si začínám uvědomovat, že je to každý věk. 22 bylo na nic. Taylor vypadá, že je ohledně 22 celkem pozitivní, ale já jsem 22 neměla ráda. Byl to rok, kdy se všechno rozpadlo, včetně naší kapely, takže to je jedna věc. A také jsem se opravdu snažila pochopit, kdo jsem byla; v mém osobním životě také. Prostě to bylo na nic! Všechno bylo na nic. To bylo to nejhorší.

Je to vtipné, protože mi bylo 23. A pak nastal celkem dobrý rok 2012, jak pro kapelu tak pro mě. Byla to zábava, byl to rok znovuobjevování a také zjišťování, kdo jsme. Můžu se podívat zpět na 23 a pravděpodobně najdu věci, které také za nic nestály. (Směje se)