Hudební magazín SPIN je další, kdo zvládl odchytit Paramore na turné pro krátký rozhovor. Kapela v té době ještě koncertovala na anglické půdě, kde ji čekala dvě noci po sobě vyprodaná hala ve Wembley. Redaktor Luis Paez-Pumar zastihl Hayley na návštěvě u rodiny Jeremyho manželky Kat ve městě Milford-On-Sea. Interview se týká zejména chystaného Self-Titled Tour, na které se Hayles opravdu těší (jak je možné vidět na Twitteru). Na cestách je budou doprovázet skupiny Metric a Hellogoodbye. Dozvíte se, jak a jestli Paramore oslavují úspěchy eponymní desky nebo která píseň se uchytila velmi dobře živě. Překlad je v celém článku.

Chystáte se na Self-Titled turné, na kterém po dlouhé době objíždíte velké americké haly. Jaký je rozdíl mezi hraním na těchto místech a před např. 3000 lidmi?
Strašně se těšíme. Jsme i trochu nervózní. Ve Státech jsme neudělali řádné turné už tři roky. Už ten fakt, že náš agent a management mají pocit, že můžeme udělat turné po stadionech, nás nakopává a jsme nadšení. Připravujeme větší produkci než kdy předtím a také nejdelší setlist, co jsme kdy měli. Je to skutečné. A to je přitom šílené, protože když jsme byli ve studiu, nic z toho tak nepůsobilo. Jako bychom čekali, až spadne z nebe piáno nebo něco takového! Je to neuvěřitelné, že tohle turné fakt jedeme. Jsme připraveni ukázat nás jako kapelu, kterou můžeme být.

Doufáte, že toto turné změní náhled na kapelu?
Pro nás bylo tím největším okamžikem psaní desky. Myslím si, že za poslední tři alba jsme hodně vyrostli, ale když jsme začali nahrávat tuhle, měli jsme z toho jiný pocit. Poslouchali jsme zpětně dema a říkali jsme si „Tohle je Paramore? To je fakt divné! Šílené.“ Vážně nás to nadchlo. Museli jsme to překonat a pustit to album na vzduch, tam do světa. Byla to pro nás velká událost a překvapilo nás to. Myslím si, že následující turné je dalším krokem. Můžeme Paramore přivést k životu. Bude to pro nás dobrá cesta, jak zjistit, kým přesně chceme být a co chceme.

Měla některá z nových písní živě jiný ohlas, než jste čekali?
Začali jsme hrát „Daydreaming“ a strašně mě to bavilo. Mám přitom pocit, jako bychom byli nejlepší kapela na celém světě. Je to skvělé. „Last Hope“ je taky speciální. Vždy jsme věřili, že taková bude. Rádi hrajeme rychlé písničky, vytřískáme z nich vše. Je to zábava, ale…nejsem si jistá, jestli to lidé o naší kapele ví, někdy jsou naše koncerty dost emocionální. Tísice lidí, co zpívají stejnou píseň a cítí se přitom třeba každý úplně jinak, má s ní spojené různé pocity a stejně přichází kvůli společné věci – tohle je pro mě Paramore.

Na turné vás doprovází kapely Metric a Hellogoodbye. Mluvili jste s nimi?
Jo! Díky tomu, že jsme několik let zpátky koncertovali na Havaji s Hellogoodbye a hráli jsme si s Forrestovým (Forrest Kline, zpěvák) ukulele před show, máme teď na albu sami písničky s tímto nástrojem. Doma jsme si hned koupili ukulele a používali ho při psaní. Takže s Hellogoodbye jsme si blízcí. Hráli jsme s nimi jen jednou, ale mám pocit, jakobychom hráli společně mnohem více. Co se týče Metric, nikoho z nich jsme ještě nepotkali, ale moc jim fandíme. Sehnala jsem si email na Emily a chci jí napsat, ale pořád na to zapomínám! Klasika, zapomínám na všechno!

Co vyšlo album, jste stále na turné. Je tak těžší odhadnout jeho dopad?
Zastavili jsme se při momentu, kdy se vyšvihlo na první příčku. Sešli jsme se a oslavili to doma v Tennessee. Byl to skvělý pocit, ale je zvláštní, jak rychle to…nechci říct vyprchá, ale začnete více pracovat a koncertovat a jste najednou zaneprázdnění. Je snadné zapomenout na to, být pyšný a nadšený Ne z důvodu, že by vás to otravovalo, ale vždycky tady bude něco nového k dosažení, nový cíl. Může to působit jako závod, ale ty okamžiky, kdy vážně zpomalíme a řekneme si „Vážně jsme to dokázali, naše deska je na prvním místě.“ – je to poprvé, co jsme něco takového udělali.

Když už mluvíme o nových věcech, organizujete na příští rok plavbu s Paramore, Parahoy. Kdy jste se rozhodli pro takový krok?
Zavolal nám náš agent. Vždycky si vyslechneme nápady jedné či druhé strany a tohle byla od něj dost prapodivná myšlenka – „Chtěli jste někdy uspořádat plavbu?“ A my jsme si říkali „No, víš, ani ne, ale teď už ano!“ Je to šílené, myslela jsem si, že to je moc dobré na to, aby to byla pravda. Vážně chtějí lidé utratit tolik peněz a pak na víkend trčet na lodi s hlasikou muzikou? Ale pak jsme si řekla „Ježiš, no jasně, že budou chtít, protože je to úžasné!“