Dnes je 27. prosince, což znamená, že naše oblíbená zpěvačka Hayley Williams slaví své 25. narozeniny! Tento rok byl pro ni (stejně jako pro kapelu) opravdu rušný a já jí za celý náš tým webu paramorefans.cz přeji všechno nejlepší a ať je ten příští rok ještě lepší!

Hayley svůj poslední rok zrekapitulovala a shrnula ve svém nejnovějším článku, kde zmiňuje pět pro ni nejdůležitějších momentů a událostí. Hayleyinu zprávu naleznete v c.č., překlad bude později.

Rok, kdy mi bylo dvacet čtyři, byl zatím jedním z nejlepších. Byl plný radosti, triumfu, výzev a naděje. Jsem neskutečně vděčná za všechny požehnání, sílu a slabosti v mém životě, které mě motivují k tomu, abych byla lepší. Nicméně také děkuji všem, kteří udělali ten dvacátý čtvrtý rok takovým, jaký byl. Asi před měsícem jsem si do mobilu něco zapsala… A řekla jsem si, že pokud to někdy zveřejním, tak dneska je ten pravý den. Tady je pět okamžiků z tohoto roku, na které nikdy nezapomenu… Na pořadí samozřejmě nezáleží.

• překvapení – tajný výlet do New Yorku za Chadem. Čekala jsem na něj v Toy Tokyo (jedno z našich nejoblíbenějších míst v NYC), vypadal naprosto úžasně, když si uvědomil, že tam v uličce stojím skutečně já. Věšeli jsme plakáty New Found Glory kolem místa, kde vystupoval, zpívali jsme si společně písničky kapely H2O a pak jsem se koukala, jak hraje s NFG. Byl to výlet, který nás ještě více sblížil, aniž bychom si to v ten moment uvědomovali. Tu noc jsme si objednali spoustu jídla od pokojové služby v hodně pozdních hodinách a prostě si povídali, jak je život šílený (v dobrém i podivnějším slova smyslu) až do té doby, než se musel vrátit do autobusu a já se musela vrátit, abych stihla vlastní koncert.
• koncert v Madison Square Garden – Tak nervózní už jsem dlouho nebyla. Přijela mě podpořit kompletně celá rodina. Viděla jsem dědečka, jak brečí a zpívá na kraji pódia. Hráli jsme skvěle. Na pódiu jsem si to strašně užívala a kluk, co jsem ho vybrala na Misery Business byl nejlepší… Christian Brown. Dokonce udělal šňůru (gymnastický prvek)! Pro nás i celý tým byla ta noc velkým vítězstvím. Objevily se i nějaké ty slzy.
• Muzikál „Wicked“ – Podařilo se mi získat lístky pro celou rodinu (což je z tátovy strany asi 927262 lidí!) a všichni jsme se šli na „Wicked“ podívat. Smáli jsme se, brečeli a celé to v úžasu sledovali. Když i muži Williamsové uznají, že milují broadway show, tak to se vážně zapojily všechny hvězdy! Bylo skvělé to s nimi sdílet a nikdy na to nezapomenu.
• Den vydání eponymního alba – Pamatuju si, jak hodiny odbily dvanáct, album bylo zveřejněno na iTunes a já jsem slavila sama s balíčkem oříškových m&m’s. Ráno jsme pak letěli z NYC do LA… Před námi ten nejvíc nabitý program… A my tři jsme se prostě nemohli přestat usmívat, protože jsem věděli, že se vše konečně stalo skutečným. V ten den jsme si přečetli každé fanouškovské hodnocení/komentář/zprávu, jako bychom poprvé viděli Internet. Ten nepopsatelný pocit, když byli lidé tak nadšení z toho, jaká kapela se z nás stala.
• malá Davisová! – Po cestě z letní festivalové šňůřy v Evropě jsme byli všichni utahaní…Unavení… Chtěli jsme americké jídlo… A lehnout si do svých postelí. Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsme seděli na letišti v Chicagu a Jeremy nám oznámil, že čekají s Kat holčičku. V podstatě jsem křičela z plných plic – každý se tam na mě díval, jestli jsem jako v pořádku – a já jsem jim vysvětlovala, že „náš nejlepší kamarád bude mít holčičku!“ Slzy, úsměvy a blahopřání. Nemůžu se dočkat, až budu tetou té nejrozkošnější maličké víly, co se kdy narodila.

– Hayley